mám vás rád a jak vidíte, tak si vás i vážím. Proč? Prostě proto, že jste a jak píše Meyrink, v příští inkarnaci už budete lidmi. Je s vámi veselo, když jste „jen tak“ a smekám před vámi, když pracujete: pro nevidomé, pro mlíkaře (to dneska už málokdy), pro zasypané sněhem i troskami a taky když hlídáte.

Nejvíce ze všech si pak vážím vás, hlídacích psů demokracie, co jste chodili do novinářských škol, píšete do tiskových orkánů, mluvíte do rádyja, hlavně ale do televize, protože na tu všichni koukají a tam potom vidí, jak dobře hlídáte. Někdy nám tam ukážete střežené a uhlídané objekty i desetkrát za týden. To je pak jásotu! Například ty svíčky na náměstích jste uhlídali jedna radost.

Akorát ve Varnsdorfu jste to nějak odflákli a jsou i dohady, že jste tam nemírně pili psí víno a pak jste to okopírovali od jednoho začátečníka, který stihnul natočit jen kousek celého příběhu. Po internetu běhají konkurenční amatérské záběry, které varnsdorfské události líčí drobet jinak, než ten váš fragment (na druhé straně požehnaný pomazanými hlavami tohoto státu).

Třeba:



nebo:



ale taky



a



Vážení hlídací psové naší demogracije, co k tomu několikrát odvysílanému záběru můžete ještě přidat? Vždyť když jste to – z jakýchkoliv důvodů – nestihli, můžete to koupit od těch amatérů, nebo ne?