Provoz na dálnici D1 ve směru na Brno komplikovala v neděli po poledni na 33. kilometru kolize dvou aut se stádem divokých prasat.


Genitiv záporu jsem použil, protože je – na rozdíl od divokých prasat – na vymření. Ta se naopak v našich krajinách velice rozprasila a jejich populační růst neohrozí ani dálnice D1. Prasata máme rádi. Asi hlavně proto, že v lecčems se podobají člověku, malá jsou roztomilá a velká (ta domácí) užitečná, ta divoká také, ale jen do bájí a pověstí. Dokonce sám bůh války Ares neváhal stát se kancem, aby mohl zabít Adónise, ačkoliv mu to nakonec bylo houby platné. Od té doby hledají prasata a Češi houby, prasata lanýže, Češi všechno, co lze jíst víc než jednou (např. houby lišky lze použít po oprání několikrát).

Kanec je oblíbené erbovní zvíře a tak není divu, že vězňové ve Vermontu ho při své pracovní terapii propašovali také na policejní znak, což se prý místnímu sboru vůbec nelíbilo, jak píše Reuters.

Co se týče rychlosti, prase divoké by předběhlo rekordmana na deset kilometrů naprosto pohodlně, prase domácí už ne, ledaže by se srovnaly podmínky a běžec by musel absolvovat trať také po čtyřech. Druhá věc je, že se ještě nenašel sponzor (mohl by to být Macdonald, dělá přece hamburgery z hovězího), který by měl stáj – prasečák, napřed třeba jen malý chlívek, kde by pod vedením fyziologů, nutričních specialistů, farmakologů a také trenérů začal chovat prasata pro běhy na krátkých, středních i dlouhých tratích.

Není zatím proč zvyšovat cestovní rychlost prasat. Už ta jejich současná je důvodem k lítosti nad tím, že z olympijských disciplin byl vyškrtnut šplh. Je to ale možné. Původně, podle výkladu klaunů, nemohlo prase jezdit na kole, protože nemá palec a nemůže tedy zvonit na zvonek. Dnes už se na bicykly zvonky nedávají a spousta prasat na nich jezdí po chodnících. Říkají, že na silnice nemohou, protože tam jezdí jejich druzi v autech.

Pašík sice jel s kocourkem Mikešem na motocyklu, ale to bylo ve stavu nouze, když jim na pouti tento ďáblův vynález byl zanechán místo jejich trakaře. Lze se domnívat, že tehdy zasáhl Osud, protože když si motocyklista oba dopravní prostředky spletl, musel zřejmě být silně pod vlivem a svatý Kryštof tak ochránil pěší lid v Mnichovicích. Pak se této myšlenky zmocnil Nezval (Papoušek na motocyklu) a Pašík, již tak dost negativně naladěný vůči motocyklu už nikdy na jízdu nepomyslel.

Cestu do této oblasti patrně prolomila prasata Orwelova. Přestože autor nezmiňuje, že by Napoleon kupoval drahé limousiny, zákonitost dramatického vývoje k tomu směřovala. Dnes najdeme spoustu těchto sudokopytníků za volanty většinou dražších značek aut. Vyznačují se chováním typickým vlastnímu druhu. A jejich kamarád lichokopytník (Equus hemionus) je ještě pochválí, že za letošní prázdniny pozabíjeli na českých silnicích JENOM stočtyřicet lidí.

Dost srandiček. Tohle jsou jen některé zprávy z posledních dnů:

Na zlínské Barum rallye vjel závodní speciál do diváků. Jeden člověk na místě zemřel, druhý je zraněn. Závod byl předčasně ukončen.

Za obcí Jakartovice skončila vedle silnice ve stromu felicie, kterou řídil třicetiletý muž. Toho museli hasiči z automobilu vyprošťovat zhruba dvacet minut hydraulickými nástroji.

Po parkovišti v centru Brna jezdilo auto, jehož posádka seděla na střeše. Auto nohama řídil jednadvacetiletý mladík. Ten při příjezdu strážců zákona navíc zazmatkoval a do jejich auta naboural.

Při nehodě tří vozů na pražském Proseku přišla o život kolemjdoucí 14letá dívka, již zasáhlo jedno z aut, které bylo po střetu odmrštěno na chodník.

Poslední z nich mě vedla k napsání těchto řádek. Vím, že zákony mechaniky dovolují leckdy leccos neuvěřitelného, není mi neznámý význam pojmu bifurkace, ale k tomu, aby se při kolizi tří automobilů řízených lidmi k tomu způsobilými jedoucími podle předpisů jedno z nich vymrštilo až na chodník, je třeba pomoci kolemjdoucího tornáda.

Myslím, že když někdo jezdí jako prase, má se s ním podle toho zacházet. Policie by nemusela získávat sympatie jen přimontováním botiček autům, která stojí způsobem vyvolávajícím její nelibost, také by mohla projevit trochu konzistence, když jí dva zdrogovaní chlapci (patrně s mocným a známým otcem) nadávají, posléze to jako veselý kousek vypustí na internet a nakonec se stanou hrdiny večerní zpravodajské relace TV. Kromě náročného lovu na dálnicích, by mohla přitvrdit i ve městech.

Kličkují-li kolem mě sudokopytníci s debilním telefonem na levém uchu střídající běsně jízdní pruhy, čekám, že policista udělá víc, než že na ně laškovně pohrozí prstem. Jeden takový poté, co nabral chodkyni, řekl, no řekl, namazanej a zdrogovanej vyblábolil, že papíry nemá sebou a tak je má dodnes. Proč?

Protože máme blbé předpisy. Tlačme na to, ať přitvrdí. To je pořád řečí, že represe není program. Jakápak prevence u sudokopytníků? Jedeš v autě za dva miliony vesnicí stodvacet, tak zaplať stodvacet tisíc (na to máš!) a pochoduj stodvacet dnů pěšky, pak si zajdi na dost zajímavé zkoušky a podmíněně ti papíry možná vrátí na půl roku, pak na další rok a pak budeš jezdit krotce.

Rozverná řidička po kolizi s následkem smrti motocyklisty jezdí vesele dál a než došlo k procesu, stačila spáchat čtyři přestupky, neb jezdí rychle a to se někdy nevyhne porušení pravidel.

Mnohokrát bylo řečeno, že auto je zbraň. Zajímalo by mě, jak dlouho nechají kamarádi myslivci flintu svému druhu, který je na každém kroku ohrožuje na životě. Kdyby někdo sepsal petici (já to neumím) za zpřísnění postihu agresivních řidičů, budu shánět podpisy do roztrhání těla. Mám za to, že je to záslužnější než shánět podpisy pro všechny prezidentské kandidáty (bělostně čisté) s matematickým vyjádřením jejich kvalit jednoduchou rovnicí 18 = 20 – 2.

Než k tomu dojde, odkazuji na encyklopedii brněnského polyhistora a antropologa prof. Maliny: Člověk-Auto-Encyklopedie. Obsahuje též moji skrovnou kapitolku o agresi za volantem.