Egyptský faraon Amhose I., faraonským jménem Nebpechtire, zakladatel 18. dynastie, postavil historicky poslední pyramidu a za zpěvu chorálu „Já jsem egyptský faraon / stavitel pyramid / v kapse mám dynamit...“ vydal stavební zákon a k němu serii vyhlášek týkajících se územních rozhodnutí, stavebních povolení a mnoho dalších prováděcích nařízení. Než se jeho následovníci těmito lejstry prokousali, zemřeli, aniž by stihli cokoliv postavit. Tak to chtěl! Aby už nikdy nemohla být postavena žádná pyramida.

Postav dům, zasaď strom, zploď syna, říká český imperativ. Syna jsem porodil a stromů zasadil několik. Bůh je mi svědkem, že stavět dům jsem nikdy nechtěl. Proto jsem se, asi za trest, stal účastníkem stavebního řízení. Už podruhé.

Zatímco v nedalekém sousedství se dvě hodiny denně usilovně opírají o lopatu dva muži ukrajinské národnosti, já běhám jednou týdně na poštu pro obálku s modrým pruhem, v níž vždy najdu pro nezasvěcené překvapivou zvěst, například že mohu mít námitky proti tomu, že stavba nebude ukončena v posledně stanoveném termínu, nýbrž o dva týdny později, přičemž ale současně bude rozšířena o Bachčisarajskou fontánu. (Ta však samozřejmě nebude napájena ze společného vodovodu, ale z artézské studny vyvrtané v té díře, co nám straší v ulici už dvacet let.)

Ta díra má svou historii a těší se úctě magistrátních úředníků, kteří ji několikrát do roka navštíví, podumají o její kráse i jejím osudu a pak učiní rozhodnutí. Na jeho základě k nám do ulice vtrhnou pracovníci s lopatami a rypadly, díru prohloubí a rozšíří, opevní zátarasy a hbitě odjedou. Přestože díra mě obtěžuje daleko víc než pilní Ukrajinci, jsouc zaštítěna Úřadem, žádné moje požehnání nepotřebuje. Průměrně tak za další dva týdny díru zasypou další pracující hlínou a odjedou. Asi za týden přijedou s pěchovadly a díru dostanou zhruba na původní úroveň, tedy 5-10 cm pod niveau vozovky.

Někdy se stane, že díru zalejou asfaltem, což se zřejmě stát nemělo, protože po krátké inkubační době se zjeví kanálníci a díru obnoví, dají kolem ní zátarasy, zastaví tam tryskající vodu a vymění roury. Já dál běhám na poštu pro obálky s modrým pruhem za 33,- Kč, které není možné svěřit mé ženě (a její zase ne mně), protože zpráva v nich obsahuje utajovanou skutečnost, že praskla roura, v důsledku čehož si Ukrajinci nechávají prodloužit víza. Jsem – jako podivuhodný příběh Petra Schlemihla, který ztratil svůj stín – podivuhodný účastník stavebního řízení.

Současní egyptologové vesměs zavrhují hypotézu práce otroků na stavbě pyramid, už z toho prostého důvodu, že by se jich tam tolik nevešlo. Tolik lidí na metr čvereční má jen Holandsko a Slovensko během povstání, které v době mého mládí v učebnicích vykazovalo úrodu 40 partyzánů na hektar. Říkají, že faraon na tu práci najímal vysoce kvalifikované Ukrajince, kterým dobře platil, když pracovali podle dohody. Když ne, neprodloužil jim víza. Nejen víza, leč ani tělo, jež naopak zkrátil. O hlavu.

Saltykov-Ščedrin nechal jednoho mužíka nakrmit dva generály. Přemýšlel jsem, kolik úředníků nakrmí dva ukrajinští mužíci, Ještěže díky novým vynálezům nemusejí úředníci ty desítky obálek olizovat a riskovat, že se při tom říznou do jazyka. Ještěže jsem natolik nad věcí, když sleduji, kam opravdu transparentně jdou peníze z mých sprostě mi uloupených daní.

Úžasné na tom je, že se tak děje všude, při sebemenším požadavku překračujícím těsné hranice každodenního provozu. Pamatuji se, jak nám řekl pan docent Dobiáš na klinice: Klucí, tady už jste viděli, co se dalo, jděte za Hanzlíčkem do Bohnic. My s přítelem Tomášem jsme zakoupili buzolu a vyrazili dle jeho instrukcí. Zde jsme řekli: Dobrý den pane docente, jsme studenti pátého ročníku, fiškusujem na klinice a pan docent Dobiáš nás posílá za vámi na praxi. On nás přistrčil svým mladým asistentům, Grofovi a Dytrychovi a dál se s tím nepáral.

Před měsícem zatoužila jedna medička poznat mou praxi zblízka. Myslel jsem, že bude stačit, když požádám své nadřízené, aby jí to se všemi náležitostmi umožnili. Ó, jak jsem se mýlil. Dodnes ta chuděra kmitá mezi fakultou a mým nadřízeným s lejstry obsahujícími také smlouvu mezi pracovišti, jíž snad předcházela smlouva o smlouvě budoucí a bůhví co ještě; už jsem se na to něco napodepisoval.

Kdysi jsem krátce zauvažoval, koho budu tak xmrti milovat, když nemám Sovětský svaz. To byla přece láska. A vida: náhradu mám víc než dokonalou. S Úřadem na věčné časy a nikdy jinak! Jen se obávám, že ty pyramidy papírů, žádostí, ověření, potvrzení, atd. nebudou mít takovou životnost, jakou má poslední hrobka Amhose I. Zato ta vesmírná inteligentse, která to vymýšlí (a není to Brusel), tak ta ano!