Nepochybuji o tom, že Píseň písní napsal muž a žádná Sapfó. Dva prsy tvé jsou dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se na liliích pasou. Villon, nesporně zkušený muž, vložil do úst naříkající kdysi sličné zbrojmistrové tato slova: kde prsíčka, dvě kuřátka, kde nožky mé a mezi nimi ta roztomilá zahrádka? Poetický oblouk završuje – ale pochopitelně neukončuje – Jaroslav Seifert: Na něžnou křivku ňader tvých je těžko hledět bez závrati... (což folklorní „mužské desatero“ sděluje jadrným: Prsa jsou od toho, aby se na ně koukalo!)

Také výtvarní umělci se vyřádili na tomto úchvatném ženském sekundárním znaku, počínaje kresbami v jeskyních (prý malovaných paleolitickými puberťáky, jimž by dnes bylo 35000 let) a Věstonickou Venuší, přes všechny malířské styly, kdy ani kubisté si netroufli dát mu krychlové tvary, až po dnešek, jímž nepochybně oslava jednoho ze symbolů ženské krásy přechází do příštích stejně plodných dnů.

Nejangažovanější však bylo a je umění užité – oblékání se všemi módními vlnami, které jen zřídkakdy mělo tendenci prsa skrývat. Ale specifického kusu oděvu se prsa dočkala až na přelomu 19. a 20. století, kdy se poprvé objevují primitivní podprsenky a v roce 1907 v magazinu Vogue poprvé termín „brassiere“, který o čtyři roky později vstoupil do Oxfordského slovníku. V roce 1914 Mary Phelps-Jacobs patentovala první design podprsenky skládající se ze dvou kapesníků navzájem pospojovaných dětskou stuhou. První podprsenka „push-up“ byla uvedena na scénu Frederickem Mellingerem léta Páně 1948 v Hollywoodu.

Statistiky říkají, že dnes vlastní každá žena průměrně devět podprsenek, přičemž 20-25 % je nenosí (vyndaly tedy ňadra z kapes, jak doporučoval krhútský bouřlivák Pibřich Posedlý, za což byl nakonec na Ejčském náměstí upálen sirkami); není mi jasné, zda je přitom mají, nebo nemají doma, ale u žen je možné všechno.

Ať v kapsách, nebo ne, přitahují ňadra oči mužů, a nejen oči, od puberty po senium a záhada této přitažlivosti čekala dlouhá staletí na svého Newtona. Tím má šanci se stát profesor psychiatrie na Emory University, Larry Young, který studuje neurobiologii sociálních jevů. Ten se domnívá, že evoluce využila starší neuronální okruh původně určený k posílení vazby mezi matkou a dítětem během kojení a nyní posiluje vazbu mezi mužem a ženou. Muži, stejně jako kojenci, milují ženské prsy. A to přestože už neobsahují žádné mléko, ale jen tukovou tkáň – jsou tedy určitým podvodem přírody na mužích páchaným. Na druhé straně svědčí o schopnosti ženy shromažďovat tuk, tedy o její plodnosti. Druhou zásobárnou tuku v době kojení jsou hýždě a stehna, mužův instinktivní výběr tak dává přednost ženě ve tvaru přesýpacích hodin – Věstonické Venuši.

Stimulace bradavek při kojení vyvolává produkci oxytocinu, jenž je známý také jako „hormon lásky“. Ten zaplavuje mozek kojící matky a zvyšuje její pozornost i pozitivní emoce. Jak ukazuje výzkum posledních desetiletí, není uvedený neuronální okruh určen výhradně dětem. Stimulace bradavek podporuje sexuální nabuzení a aktivuje stejné oblasti mozku jako stimulace klitorisu nebo vaginální sliznice. Young říká, že když se partner dotýká, hladí či žužlá partnerčina prsa, vylučuje se oxytocin stejně jako při kojení a pečování o dítě. Ale v tomto případě je ženina pozornost zaměřena na muže a posiluje se její touha být s ním i nadále.

Muži by tedy měli při milostné předehře i při sexuálním aktu věnovat více pozornosti ženským prsům. Evoluce je na to v jistém smyslu připravila a podnítila jejich zájem o tuto oblast partnerčina těla. Proč to dělala? Proč tutéž možnost nenabídla žádnému, ani nejblíž příbuzným živočišným druhům? Na to Young odpovídá, že to souvisí jednak s lidským vzpřímeným postojem, kdy se ňadra stávají viditelným sexuálním atrahentem, ale především s monogamními vztahy, které se u 97 % živočichů nevyskytují. Mužova touha dotýkat se ženy právě zde posiluje její vazbu k němu, ale také její pozitivní mateřské city a pocity. Kdo by se chtěl dozvědět víc, může si koupit knihu "The Chemistry Between Us", kterou o tom Larry Young s Brianem Alexanderem v loňském roce vydali a kde je mnoho dalších zajímavostí.

Osobně jsem přesvědčen, že Young se inspiroval prastarou českou hádankou: Jaký je rozdíl mezi ženskými prsy a elektrickým vláčkem? Žádný, obojí je pro děti, ale hraje si s tím tatínek. Pokud o ní neví, chci mu ji poslat, aby měl další argument v diskusi s četnými kritiky, kteří jeho teorii nevěří.

Psáno pro Vesmír


Níže uvedené video je možno spouštět až po 22. hodině osobami staršími 18 let!