Mám svůj plán. Až budu kandidovat na prezidenta, varuji všechny, kteří mě nebudou volit, nebo dokonce mě budou kritizovat, a co víc, podporovat mé soupeře, že s nimi a se všemi jejich známými zatočím, jak je zvykem nejen v zemích Koruny české, ale terazky aj v Horných Uhrách. Dochvilnost je ctností králů, ke ctnostem neúspěšných či jinak frustrovaných kandidátů na prezidentskou sesli patří především krvelačnost.

Jistý nezvolený prezident u našich sousedů zatáhl za páky na prokuratuře a jeho věrní to pojali ve velkém stylu a nejenže vyhlásili válku svým nepřátelům, ale současně rozehráli „maďarskou kartu“. Hedviga Malinová, zmlácená před osmy lety slovenskými vlastenci v Nitře, jak se nyní ukazuje, si to všechno udělala sama. Podobně jako Kristuspán v té staré anekdotě.

Můj kolega a kamarád Jozef Hašto ji léčil a vydal o celém případu svědectví v knize, která je v současné době učebnicí o stavech nazývaných posttraumatická stresová porucha. Knihu recenzovali přední čeští a slovenští odborníci. V předmluvě napsal další psychiatr, Petr Breier, toto: A keďže Hedvigin príbeh je už nielen jej osobným príbehom, ale je aj príbehom o stave duševného zdravia slovenskej spoločnosti v širšom zmysle slova...

Čekám tedy netrpělivě na projevy duševního zdraví slovenské společnosti, protože ty by mě – až nebudu zvolen – eventuálně mohly odradit od agresivních úmyslů. V opačném případě budu věrný tradici nejen našich a dalších spřátelených neprezidentů, ale také Přemyslovců a ostatních panovnických rodů, jejichž představitelé se s nepřáteli nemazali, naopak mazali je a nikoho neživili. Akorát nevím, jak seženu ty kamarády v podsvětí a v justici. Budu se muset obrátit na autora článku ve Wikipedii, který – zdá se – má ty správné konexe. Alespoň na Slovensku.