Zanedlouho přikvačí zima s obligátní všetečnou otázkou, co kdo dělal v létě.

Zatímco cikády teď vyhrávají a mravenečkové pracují, prozíraví autoři přispívající do velkých journálů v těchto chvílích dokončují vánoční povídku. Obsedanti plánují dovolenou na příští rok a kandidáti na prezidentskou sesli vytahují první trumfy. Může se to zdát předčasné, ale je známo, že čert nikdy nezaspí. Nesmí tedy zaspat ani kandidáti.

Čím je možné už nyní zabodovat u českého voliče tak, aby si to zapamatoval a zůstalo mu to v paměti ještě třicet měsíců? Pohádkou, na kterou uvěří. Jedna je o sociálních jistotách, jiná o tom, že to prostě vše zařídíme (asi jako pražský magistrát, výběr daní, nebo rozpočet na příští rok). Moudrost českého lidu a jeho příslušnost mezi Slovany je námětem dalším a nakonec tu máme oblíbenou báchorku o vojevůdci blanického vojska, který zničí nepřátelské cizáky, mezi něž je třeba započítat také USA, Brusel a NATO. Tohle vše je nutné namixovat a podávat po stravitelných porcích v správně načasovaných momentech.

Blízkou cestu do Číny, jejíž ekonomika se strmě řítí dolů, bude nezbytné zdůvodnit tak, že nyní jedeme čínským soudruhům pomoci, aby se postavili na nohy, a oni potom na revanš od nás koupí za drahé peníze nepohodlné přivandrovalce. Se soudruhem Putinem bude při té příležitosti sjednána jejich přeprava transsibiřskou magistrálou a Kim nám slíbí zapůjčení atomové bomby, kdybychom ji potřebovali. Tak vláda cestu nejen schválí, ale i požehná. Jako ostatně kdykoliv. Zbývá vyřešit problém, co přivézt za dary tentokrát, když krteček už nějakou dobu v čínském vězení pobývá. Možná by Li Kche-čchianga potěšilo stádo oveček vedené českým ovčáčkem.

A tak jsem si vzpomněl na předvolební slogan Reaganova týmu z roku 1980: Proč ne herec? Šašků už jsme tam měli dost!