Dneska by se malý Sigmund Schlomo dožíval šestého dne po svých stošedesátých narozeninách. A jak mi to ve shonu dní uteklo, myslím že s radostnou oslavou po narozeninách je to veselejší než s křížkem po funuse. Tu je jeho rodný list co důkaz:



Psychoanalýza, slovo, které Freud vymyslel a uvedl do oběhu, je živým pojmem dodnes, není jen jasné, zda by současní analytici našli milost v očích Velkého Mistra, protože stačila malá odchylka od jeho názoru, aby její autor byl označen za odpadlíka a navěky mu odepřeno pohostinství v Berggasse 19, kde se o nedělích při diskusích podávala káva a výtečné koláčky pečené paní Marthou. Tak Silberer se po hádce s Freudem oběsil a Tausk se po vypití láhve slivovice zastřelil s oprátkou na krku, takže se také ještě oběsil. Požehnaná doba! Freud byl žárlivější než Jahve v dobách začátků svých pletek s kmenem Israel.

Na druhé straně byl naivní jak dítě a do posledních dnů, než ho doslova vytáhli z Vídně do Londýna, nevěřil, že by se v Rakousku mohl uchytit nacismus. Tahle naivita u některých lidí přetrvává dodnes také u nás a silnou ruku, po níž volají, si představují jako ruku osvíceného vladaře, který znárodní Hrad a zestátní televizi, by nebyla hlásnou troubou jeho konkurentů a budeme se mít jako v ráji (=nazí mezi dobytkem, jak je známo z Dobře placené procházky).

Přenos a protipřenos jsou dodnes živé koncepty a patrně přežijí do dalšího tisíciletí, podobně jako nevědomí, obranné mechanismy a mnoho dalších pracovních pomůcek psychoterapie. Málokdo by obstál s autoanalýzou, protože z výcvikových analýz se stal dobrý kšeft. Zato byl do značné míry zpochybněn oidipovský komplex, což je dost divné, protože se s jeho důsledky dnes a denně psychiatři a terapeuti setkávají, o manželských poradcích ani nemluvím. Naopak sexuální traumatizace jako jeden z kauzálních prvků funkčních poruch (dříve hysterie, jejíž bouřlivé příznaky se změnily v psychosomatické obtíže a trápení postrádající patologicko-anatomický podklad) byla vědecky požehnána představiteli EBM – medicíny založené na důkazech v Římských kriteriích jakož i jiných závazných dokumentech.

Výklad snů, který autor považoval za své životní dílo a posunul proto o rok jeho datování do začátku nového století, je dílo stále otevřené, částí kliniků používané, částí zatracované. Nicméně Freudův geniální postřeh, že sny mají něco společného se sexualitou, potvrdila zjištění všech spánkových laboratoří o tom, že během REM fáze, tedy snu, k aktivaci pohlavních orgánů dochází. Dokonce je tato skutečnost využívána diagnosticky.

Co Freud jistě netušil, se stalo skutkem a utajovaný sex je ve společnosti vyznávající boha konzumu cennou komoditou, jejíž akcie jsou na čelném místě všech finančních domů. Totemy byly odloženy do muzea a tabu zrušena. Nepovolená je snad pouze nekrofilie, ale lze předpokládat, že parlament ČR se i k tomuto problému postaví čelem.

Co se nám však – spolu s Freudem – nepodařilo odpovědět, a to ani zčásti, navzdory všemu vercajku zobrazovacích metod a dalším hejblatům, je otázka sfingy, kdo je člověk?. Je opravdu jen slupkou genu a jednoúčelovým mechanismem na pasírování DNA do dalších generací, nebo je bytostí obdařenou Duchem a směřující k vyšším metám? Pro mne je odpověď biologa Stuarta Kaufmana přijatelnější než mnoho utrápených dedukcí pesimistických filosofů. On totiž prohlásil, že zamilovaný pár kráčející po břehu Seiny je v realitě opravdu zamilovaný pár, a ne pohybující se soustava prvků.

A rád bych věřil, že alespoň některým, zůstala Freudova odvaha.