Duchovní arcidílo
Slovník českých synonym mi nabídl za slovo ARCI tyto možnosti: zajisté, ovšem, samozřejmě, jistě a sice. Synonymum ke slovu „sice“ je slovo „jinak“. Tím se lingvisticky potvrzuje můj lidský dojem, že arcibiskup Duka (=sice biskup, ale spíš „jinak biskup“) je pravděpodobně agentem hnutí Pacem in terris (SKD-PIT). Viz odkaz : https://cs.wikipedia.org/wiki/Sdru%C5%BEen%C3%AD_katolick%C3%BDch_duchovn%C3%ADch_Pacem_in_terris ). To už tu – stejně jako KSČ – arciť oficiálně není, leč uchýleno do podzemí čeká na svou chvíli. S duchovními hodnotami a křesťanskou láskou totiž jeho výroky mají pramálo společného a jeho prezentace přesně zapadá do antiklerikálních klišé, jak jsem je zažíval na plné obrátky v letech svého dětství a dospívání.
Řádný člověk arci nemá být žroutem, píše jiří Langer ve svých Devíti branách. Netvrdím, že arcibiskup je žroutem, ale skromný nebo přející též není, když se obává, že příchod uprchlíků na naše území by znamenal, že se každý musí vzdát čtvrtiny svého platu. Jednak je to nesmysl a za druhé je to blbost. Nevím, že by se v USA každoročně vzdávali obyvatelé takovéto části svých platů, nebo – vzhledem k počtu imigrantů, kteří tam každoročně dorazí – dílu ještě většího.
Tam ale nestrkají příchozí do výkrmných sběrných táborů, kde se z nudy zrodí spousta patologie, ale posílají je na místa, kde mohou být užiteční jak sobě, tak místním obyvatelům, s nimiž se záhy přátelí. Nicméně postrašit Čechy takovýmto finančním postihem je dobrá falešná karta do nečisté hry! Přitom zde je pár tisíc míst, na něž chybí pár tisíc pracovních sil, nýbrž Čechům se do nich (nebo cestovat za nimi) nechce.
Člověk na takovém místě, jakým je stolec pražského arcibiskupa, by měl vědět (pokud nemá neprověřené poradce), že migrační vlna nekončí a že na jejím pohybu se budou do budoucnosti podílet nejen sociální otřesy, ale také klimatické změny. A že čím dříve se naučíme s tímto fenoménem pracovat, tím lépe to budeme umět, až se znásobí. Tady, u nás – ne vysíláním nějakých mírových sborů do zemí, které po nich vůbec netouží a poučily nás dostatečně, jak to s takovými misemi dopadne. Nehledě na to, že klima tam nějaké sbory asi těžko změní.
Zajímavé na tom je, že všem vadí přicházející uprchlíci, kterých je tu už kolem dvaceti, a nikomu ty houfy Rusů, kterých se tu pohybuje přes pětatřicet tisíc a tvoří třetí nejmohutnější cizineckou komunitu. Na to, aby provedli totéž, co provedli na Krymu, jich ještě není dost, ale za posledních deset let se jejich počet zdvojnásobil. Kdypak se začnou domáhat statusu a výhod národnostní menšiny?
Církev katolická propásla vynikající možnost, kterou měla po roce 1989, jednak tím, že neprolustrovala své pastýře, a především pak tím, že nezačala plnit ty nejzákladnější potřeby mnoha potřebných. Tehdy měla udělat to, co dělá papež František dneska.
Jsem pro navrácení ukradeného majetku, jednoznačně, a kdyby část svých sociálních služeb církev byla v té době veřejnosti nabídla, možná by reakce příznivců komunistických zlodějen byla menší. Sestry Boromejky v Praze mají neskonale větší prestiž než celá slavná biskupská konference. Nejspíš proto, že nedebatují o svém významu, ale velmi užitečně pracují. O těch duchovních službách už ani nemluvím, protože v ráji konzumu je tato oblast zcela bez zubů a bez koncepce. Jaké hodnoty tu církev dneska hájí? A jak pro ně získává lidi?
Jestli v tomto okamžiku její čelný představitel dohání popularitu tím, že se snaží vlísat do srdéček pravověrných Čechů vymezováním se proti islámu, je to dost nešťastná politika. Reverendissime, víte třeba už, že Londýn si zvolil islámského starostu? A to navzdory mnohem zajímavější atmosféře, než jaká panuje u nás.
Když už jsme u toho zařazování, pokud mezi muže Listopadu 89 počítáte všechny, kteří seděli celou dobu v teple a na tu vlnu v poslední chvíli naskočili, tak tam jistě oba poslední prezidenti patří také. Jen by mě zajímalo, jestli se svou politikou i s celou biskupskou konferencí skončíte s rektálním alpinismem u nich a u pana Konvičky, nebo zda budete směřovat dále na východ, do Moskvy, do Moskvy, jak doporučují Tři sestry? Řeč vaše budiž ano, ano, ne, ne.
Řádný člověk arci nemá být žroutem, píše jiří Langer ve svých Devíti branách. Netvrdím, že arcibiskup je žroutem, ale skromný nebo přející též není, když se obává, že příchod uprchlíků na naše území by znamenal, že se každý musí vzdát čtvrtiny svého platu. Jednak je to nesmysl a za druhé je to blbost. Nevím, že by se v USA každoročně vzdávali obyvatelé takovéto části svých platů, nebo – vzhledem k počtu imigrantů, kteří tam každoročně dorazí – dílu ještě většího.
Tam ale nestrkají příchozí do výkrmných sběrných táborů, kde se z nudy zrodí spousta patologie, ale posílají je na místa, kde mohou být užiteční jak sobě, tak místním obyvatelům, s nimiž se záhy přátelí. Nicméně postrašit Čechy takovýmto finančním postihem je dobrá falešná karta do nečisté hry! Přitom zde je pár tisíc míst, na něž chybí pár tisíc pracovních sil, nýbrž Čechům se do nich (nebo cestovat za nimi) nechce.
Člověk na takovém místě, jakým je stolec pražského arcibiskupa, by měl vědět (pokud nemá neprověřené poradce), že migrační vlna nekončí a že na jejím pohybu se budou do budoucnosti podílet nejen sociální otřesy, ale také klimatické změny. A že čím dříve se naučíme s tímto fenoménem pracovat, tím lépe to budeme umět, až se znásobí. Tady, u nás – ne vysíláním nějakých mírových sborů do zemí, které po nich vůbec netouží a poučily nás dostatečně, jak to s takovými misemi dopadne. Nehledě na to, že klima tam nějaké sbory asi těžko změní.
Zajímavé na tom je, že všem vadí přicházející uprchlíci, kterých je tu už kolem dvaceti, a nikomu ty houfy Rusů, kterých se tu pohybuje přes pětatřicet tisíc a tvoří třetí nejmohutnější cizineckou komunitu. Na to, aby provedli totéž, co provedli na Krymu, jich ještě není dost, ale za posledních deset let se jejich počet zdvojnásobil. Kdypak se začnou domáhat statusu a výhod národnostní menšiny?
Církev katolická propásla vynikající možnost, kterou měla po roce 1989, jednak tím, že neprolustrovala své pastýře, a především pak tím, že nezačala plnit ty nejzákladnější potřeby mnoha potřebných. Tehdy měla udělat to, co dělá papež František dneska.
Jsem pro navrácení ukradeného majetku, jednoznačně, a kdyby část svých sociálních služeb církev byla v té době veřejnosti nabídla, možná by reakce příznivců komunistických zlodějen byla menší. Sestry Boromejky v Praze mají neskonale větší prestiž než celá slavná biskupská konference. Nejspíš proto, že nedebatují o svém významu, ale velmi užitečně pracují. O těch duchovních službách už ani nemluvím, protože v ráji konzumu je tato oblast zcela bez zubů a bez koncepce. Jaké hodnoty tu církev dneska hájí? A jak pro ně získává lidi?
Jestli v tomto okamžiku její čelný představitel dohání popularitu tím, že se snaží vlísat do srdéček pravověrných Čechů vymezováním se proti islámu, je to dost nešťastná politika. Reverendissime, víte třeba už, že Londýn si zvolil islámského starostu? A to navzdory mnohem zajímavější atmosféře, než jaká panuje u nás.
Když už jsme u toho zařazování, pokud mezi muže Listopadu 89 počítáte všechny, kteří seděli celou dobu v teple a na tu vlnu v poslední chvíli naskočili, tak tam jistě oba poslední prezidenti patří také. Jen by mě zajímalo, jestli se svou politikou i s celou biskupskou konferencí skončíte s rektálním alpinismem u nich a u pana Konvičky, nebo zda budete směřovat dále na východ, do Moskvy, do Moskvy, jak doporučují Tři sestry? Řeč vaše budiž ano, ano, ne, ne.