Uplynulý týden mi přinesl mnoho nových a užitečných poznatků. Od včerejška například vím, že na jednoho Černého u nás připadá celkem 1,9 Nováků. Co dělají s tou přebývající desetinou Nováka, mi není známo a také mi není jasné, kdo s ní disponuje. Zda Nováci sami, nebo Černí, nebo nějaká instituce. Přidělil bych tenhle úkol nějakému úřadu, který konečně povedou lidé z ANO, než se proti jejich drtivému 20% vítěznému volebnímu výsledku zase všichni spiknou.

Volby mi přinesly další poučení, ale jiné než politologicky laděné, spíš bych řekl, že zásadní poznatek o tom, kdo u nás vládne. Myslel jsem, že lid prostřednictvím svých volených zástupců. Ve třídě s urnou, do níž se strkali ti nejlepší, ale také visela velká plachta pomalovaná portréty Vladařů českých zemí, na níž kousek od vládce Husáka (ten zas je nedaleko císaře Františka Josefa) je vládce Miloš Zeman. Tak tohle se za moje daně učí děti ve škole! Řeči o jakékoliv reformě školství jsou pak naprosto redundantní (český výraz ztrácí svoji významovou údernost po zjištění, že stolice už je v USA považována za lék, takže její transplantace není zdaleka jednoduchá, potože příslušní úředníci zjistili, že ji mnoho lidí nosí v hlavě místo mozku). Protože senátora jdeme dorazit ještě jednou za týden, chci si inkriminovanou učební pomůcku vyfotit.

Tato zjištění jsou však zcela zastíněna poznatkem, že existují mezi novináři lidé, kteří z nového amerického léku nejenže dokážou uplést bič, ale v rozporu se staletými moudry, s ním dokážou i zapráskat. V boji o místo tiskového mluvčího u vladaře se takové schopnosti jistě vyplatí. Není vyloučeno, že Ovčáček má vratkou pozici, když ani po roce nebyl s to najít ten správný článek, který vyšel z útrob jeho šéfa. Tak se do nich, tedy do těch útrob, navíc rafinovaně, zezadu, sápe zmíněný pan Josef Hympl.

Ve 40. čísle týdeníku Téma ze 7. října 2016 hovořil pan redaktor na pěti stránkách s panem hrabětem Constantinem Kinským o mnoha zajímavých tématech a za titulek zvolil jednu značně pozměněnou větu, kterou pan Kinský řekl uprostřed toho hovoru, navíc u příležitosti privatizace bank, a to, že Zeman byl jedním z nejlepších premiérů. Nikoliv nejlepší, jak zní titulek celého článku. Článku, který je o všem jiném, než o nějakém premiérovi Zemanovi. Klobouk dolů pane redaktore! Ten váš ale taky a nezapomeňte si namydlit hlavu.