Nemusíme do Bruselu, máme lepší doma
Koho? Chitré úředníky, kteří vymýšlí chitré vyhlášky, nařízení a zákony. Chitré ministry, kteří najednou nevědí, co dělali tři roky v čele rezortu. Chytré lháře, podvodníky, demagogy, co rozsévají nedůvěru a blbou náladu. A chitré spouobčany, kteří jim na to skočí. A dost udavačů, kteří nás přesvědčí, že charakter je to, co lomcuje naší společností. Tolik jich v Bruselu jistě nemají.
Ten počet za měsíc (1900) je roven počtu udání, která přišla na Gestapo během dvou dnů poté, co z řešení heydrichiády byl odvolán sadista komisař Böhm a vystřídán mazaným Pannwitzem, který použil, jak sám řekl, „germánskou lest“ spočívající v amnestii pro všechny udavače i jejich rodiny.
Pannwitzova germánská lest dále spočívala v tom, že ač po válce zajat Američany, požádal o vydání do SSSR, protože „tam toho spáchal víc“ a po deseti letech byl propuštěn do NSR. Češi ostrouhali, u nás jakoby nespáchal nic. Jen amnestii pro udavače i jejich rodiny. Na to pan ministr zapomněl a tak bylo udávání pomalejší. Možná, kdyby se byl poradil v Bruselu... Nebo u důstojníků StB... Ačkoliv dneska řekl, že si nepřeje, aby odtud kontrolovali ty velké finance.
Přišel mi výkřik žalující na Brusel, tepající jeho představitele a ironizující jeho výtvory. Mimo jiné tam byl několik let známý text seznamující čtenáře s tím, kolik slov má kdejaký věčný zákon, počínaje Pythagorovou větou, před Desatero až po vyhlášku Evropské unie o prodeji zelí, která ve skutečnosti neexistuje. Nikdy nebyla napsána, nikdy nebyla vydána, není jinde než v hlavě toho, kdo si ji vymyslel. Byl by to hezký žertík, kdyby nebyl zamýšlen destruktivně. František Gel, pan novinář, se při každé sebepravděpodobnější zprávě ptal: A máte to ověřené?
Chápu, že pro mnohé vlastence, zejména pro ty s omezenou mentální kapacitou, je velice těžké, uvědomit si, že ta pomazánka v kelímku není máslo, přestože se to kdysi naučili a nesčetněkrát si to opakovali (jen Sovětský svaz zůstává pro ně dále vzorem a mandelinka bramborová americkým broukem, který byl do Evropy v 50. letech dovezen a posílán na naše pole).
V té době, kdy jsme chodili sbírat tohoto škůdce a se školou budovat Stalinův pomník, kdy KSČ zatočila se zrádcovskou klikou Rudolfa Slánského, kterou jsme začerňovali v učebnicích dějepisu, abychom o pár let později cenzorský zásah odstraňovali a pomníkovy zbytky – poté, co mu uřízli hlavu a vyletěl do luftu – už nemuseli uklízet, protože to už jsme do školy nechodili, tedy v této době vznikla Sherifova práce o skupinové morálce, o tom, jak příslušnost k nějaké partě může emočními mechanismy způsobit totální zatmění rozumové složky a vést k chování, které je těžko slučitelné s kvalitním systémem hodnot.
Tmelem takových seskupení je především podvědomý strach, který se materializuje vytvořením společného ohrožujícího nepřítele. Pokud nepřítel není, musíme si ho vytvořit. Dneska už jich má po moci toužící parta dostatek, aby mohla manipulovat s těmi, s nimiž se manipulovat dá. Když není možné vzít zbraň do ruky, ač naši čelní představitelé o této alternativě stále hulákají, mám zde řešení od stále živoucích ideových vůdců naší skutečně zajímavé minulosti:
Přiznejme si otevřeně, že za tímhle dneska ještě zaostáváme, i když tvůrčí aktivity těch, kteří se sápou po dýzláckých frčkách (dýzl byl délesloužící poddůstojník, který byl tak blbý, že by se byl v civilu neuživil ani na úřadě), jsou obdivuhodné.
Když jsem se pídil po nařízeních, která vyžadovali a pak rozsévali v našich zdravotnických zařízeních auditoři – a některá byla opravdu stupidní, že to vypadalo nejmíň na Sapetriére a některá v rozporu s platnou legislativou – nebyli jejich geniální autoři ani v Bruselu, ani na ministerstvech, ani v Lékařské komoře, ani v učených vědeckých společnostech (všechny tyto instituce občas vychrlí skvosty), ale přímo v auditorské tvůrčí dílně.
Vysvětlila mi známá, jak se rozešla s několika kamarádkami, které náhle zblbly a začaly ji přesvědčovat, že Američané jeli houfně do Aleppa zdržovat tam lidi, kteří odtud chtěli utéct, a že největší riziko a nebezpečí jim denodenně hrozí ze strany uprchlíků. Když jim sdělila, že žádný uprchlík není v dohledu a naopak prchá před možností se usadit u nás, vyhlásily to za výsledek geniální strategie a taktiky všech těch, pro které není slušné označení v čele s prvním pánem a vrchním velitelem české armády s modrou knížkou, což je také jeden z unikátů naší správy.
Dopřejme si drobet zdravého rozumu a nevěřme všemu, co zde vypráví propaganda, která se nás snaží otrávit a zatáhnout z Evropy zpátky do Asie! Nenapomáhejme jim šířit jejich lži. Užitečných idiotů mají až dost, nenechme se k nim přiřadit.
Ten počet za měsíc (1900) je roven počtu udání, která přišla na Gestapo během dvou dnů poté, co z řešení heydrichiády byl odvolán sadista komisař Böhm a vystřídán mazaným Pannwitzem, který použil, jak sám řekl, „germánskou lest“ spočívající v amnestii pro všechny udavače i jejich rodiny.
Pannwitzova germánská lest dále spočívala v tom, že ač po válce zajat Američany, požádal o vydání do SSSR, protože „tam toho spáchal víc“ a po deseti letech byl propuštěn do NSR. Češi ostrouhali, u nás jakoby nespáchal nic. Jen amnestii pro udavače i jejich rodiny. Na to pan ministr zapomněl a tak bylo udávání pomalejší. Možná, kdyby se byl poradil v Bruselu... Nebo u důstojníků StB... Ačkoliv dneska řekl, že si nepřeje, aby odtud kontrolovali ty velké finance.
Přišel mi výkřik žalující na Brusel, tepající jeho představitele a ironizující jeho výtvory. Mimo jiné tam byl několik let známý text seznamující čtenáře s tím, kolik slov má kdejaký věčný zákon, počínaje Pythagorovou větou, před Desatero až po vyhlášku Evropské unie o prodeji zelí, která ve skutečnosti neexistuje. Nikdy nebyla napsána, nikdy nebyla vydána, není jinde než v hlavě toho, kdo si ji vymyslel. Byl by to hezký žertík, kdyby nebyl zamýšlen destruktivně. František Gel, pan novinář, se při každé sebepravděpodobnější zprávě ptal: A máte to ověřené?
Chápu, že pro mnohé vlastence, zejména pro ty s omezenou mentální kapacitou, je velice těžké, uvědomit si, že ta pomazánka v kelímku není máslo, přestože se to kdysi naučili a nesčetněkrát si to opakovali (jen Sovětský svaz zůstává pro ně dále vzorem a mandelinka bramborová americkým broukem, který byl do Evropy v 50. letech dovezen a posílán na naše pole).
V té době, kdy jsme chodili sbírat tohoto škůdce a se školou budovat Stalinův pomník, kdy KSČ zatočila se zrádcovskou klikou Rudolfa Slánského, kterou jsme začerňovali v učebnicích dějepisu, abychom o pár let později cenzorský zásah odstraňovali a pomníkovy zbytky – poté, co mu uřízli hlavu a vyletěl do luftu – už nemuseli uklízet, protože to už jsme do školy nechodili, tedy v této době vznikla Sherifova práce o skupinové morálce, o tom, jak příslušnost k nějaké partě může emočními mechanismy způsobit totální zatmění rozumové složky a vést k chování, které je těžko slučitelné s kvalitním systémem hodnot.
Tmelem takových seskupení je především podvědomý strach, který se materializuje vytvořením společného ohrožujícího nepřítele. Pokud nepřítel není, musíme si ho vytvořit. Dneska už jich má po moci toužící parta dostatek, aby mohla manipulovat s těmi, s nimiž se manipulovat dá. Když není možné vzít zbraň do ruky, ač naši čelní představitelé o této alternativě stále hulákají, mám zde řešení od stále živoucích ideových vůdců naší skutečně zajímavé minulosti:
Přiznejme si otevřeně, že za tímhle dneska ještě zaostáváme, i když tvůrčí aktivity těch, kteří se sápou po dýzláckých frčkách (dýzl byl délesloužící poddůstojník, který byl tak blbý, že by se byl v civilu neuživil ani na úřadě), jsou obdivuhodné.
Když jsem se pídil po nařízeních, která vyžadovali a pak rozsévali v našich zdravotnických zařízeních auditoři – a některá byla opravdu stupidní, že to vypadalo nejmíň na Sapetriére a některá v rozporu s platnou legislativou – nebyli jejich geniální autoři ani v Bruselu, ani na ministerstvech, ani v Lékařské komoře, ani v učených vědeckých společnostech (všechny tyto instituce občas vychrlí skvosty), ale přímo v auditorské tvůrčí dílně.
Vysvětlila mi známá, jak se rozešla s několika kamarádkami, které náhle zblbly a začaly ji přesvědčovat, že Američané jeli houfně do Aleppa zdržovat tam lidi, kteří odtud chtěli utéct, a že největší riziko a nebezpečí jim denodenně hrozí ze strany uprchlíků. Když jim sdělila, že žádný uprchlík není v dohledu a naopak prchá před možností se usadit u nás, vyhlásily to za výsledek geniální strategie a taktiky všech těch, pro které není slušné označení v čele s prvním pánem a vrchním velitelem české armády s modrou knížkou, což je také jeden z unikátů naší správy.
Dopřejme si drobet zdravého rozumu a nevěřme všemu, co zde vypráví propaganda, která se nás snaží otrávit a zatáhnout z Evropy zpátky do Asie! Nenapomáhejme jim šířit jejich lži. Užitečných idiotů mají až dost, nenechme se k nim přiřadit.