Hledá se dvouhlavé tele, tříhlavý pes a jednohlavé anomální dítě s vrozenými perverzními autodestruktivními sklony a touhou po zničeném životě. České soudy mu pro splnění jeho přání připravují ideální podmínky, mají to už dokonale propracované, jen klienti jim chybějí. Vypisují proto následující konkurz:

Hledá se šestileté dítě, jehož maximálním dobrem a vrcholným zájmem bude, až nastoupí za půl roku do školy, mít dvě první třídy, jež budou od sebe vzdáleny 100 kilometrů a bude tak moci na začátku svého vzdělávacího programu poznávat dvě různé učitelky, dva různé způsoby výuky, dvoje nové spolužáky, dvoje „domácí zázemí“ a snad i dvojí typ zdravotní péče. A ještě si zacestovat. To vše poté, co žilo zatím pokojně na jedné adrese, kde prosperovalo.

Tohle dítě už existuje. Žilo spokojeně, ale teď se jeho šetrný a milý tatínek rozhodl, že ho to vyjde levněji a přestože pro něj a jeho styk s dítětem byla výhodná dohoda plněna, rozhodl se zažádat o střídavou péči a soud mu v první instanci vyhověl. To vše za existence dvou nemastných neslaných psycho-posudků.

Pokud se všichni odvolávají na to, že střídavá péče je v zájmu dítěte, chci obhájce tohoto tvrzení vyzvat, aby mi ukázali dítě, v jehož zájmu se takováto zvěrstva realizují.

Moc se mi líbí, že se věnujeme prasáctvím, která na dětech páchají norské úřady, zatímco větší prasáctví páchané doma necháváme bez povšimnutí, zájmu a jakékoliv reflexe. Jsme totiž vlastenci a nekálíme do vlastního hnízda. Šalamounův verdikt, rozseknout nemluvně na dvě půlky a dát každé straně jednu, ještě nebyl vylicitován, ale, jak říká básník, ta doba není daleka...

Soudce, byť by byl sebeneschopnější a sebeúplatnější, je ze zákona nesesaditelný a než se dočká nějakého korektivu, je dávno v penzi a má vystaráno. O tom, co si myslí o našem právním systému a jeho dopadu na společnost, se nedávno vyjádřila velmi pregnantně JUDr. Brožová. Nápravu to ale nepřinese. Dokonce ani když soudce po dvakrát nevezme v úvahu právní názor těch, kteří řešení kompetentně posuzovali a shledali nevhodným.

Na druhé straně kdejaký prezident se může na verdikt soudu vykašlat a nikdo s ním nehne, tahle matka, kdyby se zachovala podle jeho příkladu, bude mít zatracené problémy a dítě ještě větší.

Bývaly v pohádkách doby, kdy soudci používajíce zdravý rozum spravedlivě rozhodovali podle práva, nicméně ze stejného zdroje (například Chytrá horákyně) pocházejí zprávy o jejich podjatosti, ochotě vyhovět mocným a někdy přímo stupiditě. Navzdory těmto nepravostem, které se z pohádek přestěhovaly do každodenní reality a v postmoderní době nabyly obludných rozměrů, se těší tato skupina neobvyklé ochraně v naději, že se polepší. Když tak – jako soudce v této kauze – bude pracovat vedoucí oddělení jakékoliv firmy, bude to jeho poslední rozhodnutí ve funkci, i kdyby to byl šéfův synovec.

Obávám se ale, že to je hlas volajícího na poušti. Nakonec totiž může přijít zase nějaký Klaus, tenhle šlendrián požehnat a práci těch poctivých zesměšnit, znehodnotit a spravedlnost i právo poslat tam, kam běžně chodívá jenom klystýr.