Váš spánek zajímá vědce i techniky. Je to dnes předmět výnosných obchodů, komodita, která hýbe světem výzkumu, designu i služeb. S dojetím vzpomeňme na profesora Jakuba Hrona–Metánovského, který po vynálezu buňátu nekotitelného a několika skvělých zásazích do českého slovníku (mluno, zpyťák a již zmíněný buňát, v mé oblasti pak diagnóza zbujanokáď), začal od září do dubna pomocí důmyslné kladky vytahovat svou postel ke stropu, kde je tepleji a ušetřil tak v zimě za topení. To ovšem bylo v dobách, kdy lidstvo trápila chudoba, nikoliv nespavost. Dnes máme všeho dost, ale spánku málo.

Ve slavném vědeckém centru MIT vymýšlejí ideální tkaninu na lajntuchy, aby vyvolávaly pocity podobné dětským plenám a k tomu různé uspávací balzámy, oleje a vůně. Vývojový tým neprozradil, zda počítá po vyvolání kojeneckých pocitů s inkontinencí, ani s jejím eventuálním řešením. V Berkley na to jdou z jiného konce a vyvíjejí přístroj, který bude měřit vzduch ve vašich ložnicích. Aby bylo jasno, s jakým svinčíkem počítá, má podobu olympijského stadionu v Pekingu. Co udělá, aby napravil ovzduší vašeho interiéru, je zatím tajemství, ale skutečnost, že na tom pracuje jakýsi Walker, který není Johny ale Matthew, dává jisté záruky, že to je projekt střízlivý. Ačkoli mu u toho hrají islandské ukolébavky.

V Paříži jde na spánek Hugo Merier přes vlnění. Už na to shromáždil deset milionů tolarů a sestrojil „hlavomek“ (to je můj překlad pojmu „headband“ vycházející z existence „náramku“, který se sice nedává na rameno, ale níž; nicméně hlavomek se bude dávat na čelo, protože má pouštět vlny do hlavy a ne do chřtánu). V New Yorku to zkoušejí přes meditace. V Austrálii dávají dohromady vercajk, který umístěn na vaše prsty, vás v každé hodině bude udržovat po tři minuty v bdělém stavu (patrně jakási odrůda palečnice – vezmeme-li v úvahu, že Michelangello spal v botách, je to pokrok). Pan Ben Olsen, který to hodlá záhy hodit na trh, vychází zřejmě z Hahnemannovy myšlenky, že podobné se léčí podobným a poruchami spánku chce léčit poruchy spánku. V oblasti biorytmů se už angažoval Re-Timerem, který svítí v pravý čas do očí a resetuje tak rozsypané cirkadiánní rytmy. Měl jsem jednoho pacienta vlastnícího tyto brýle – poslal mu je kdysi syn z ciziny – a ptal jsem se, zda mu nevadí, že mu světlo pere přímo do očí. Pravil, že ne, protože si na víčka dává černý samet...

Velké obchodní a výrobní společnosti a poskytovatelé služeb pořádají pro své zaměstnance kurzy, protože jejich manažeři došli k závěru, že nevyspalí pracovníci mají zamlžené mozky a neodvádějí optimální výkon. Jak upadá ve světě zájem o sex (to už nemluvím o rozmnožování, protože projevy na toto téma začínají být riskantní), stoupá zájem o to, jak usnout.

Podle mého by stačilo poslední hodinu zbrzdit denní aktivitu, vyčistit si hlavu, pak se vyčurat, pomodlit a jít ve fyziologickou hodinu, kdy startuje sekrece spánkového hormonu, spát. Do nijak přetopené a skutečně temné místnosti nerušené žádným světelným smogem, ani pro moderního člověka „nezbytným“ kraválem. Jenže to by bylo moc jednoduché, nikdo – kromě těch milionů lidí spících náhle kvalitním spánkem – by na tom nevydělal a nebylo by to ani „in“, ani „cool“. A platit za dobrý spánek takovou cenu, že bychom zítra nevěděli, kdo je posledním milencem té filmové hvězdy, která v úterý při nastupování do auta ukázala své kalhotky??? Což nám oznámí až před půlnocí... Nikdy!