Jsouť nemoce různé... Jak vypadá nemoc?

Když se na jakémkoliv shromáždění zeptám, zda už někdo viděl nějakou nemoc, zvedne se několik rukou. Když pokračuji v dotazech a tážu se jak vypadala, dozvím se, že to byly pod mikroskopem jasně viditelné streptokoky, a těch mají zdraví lidé plno po těle i v těle. Nemoc, která by byla tak pěkně viditelná jako byla polednice, malá, snědá, tváře divé, pod plachetkou osoba, tady není. Ostatně, jak plyne z dalšího historického vývoje, polednici taky od Erbenových dob nikdo neviděl. Máme zde vždy jen nemocného člověka. Přesto se o nemocech učíme, o nemocech mluvíme a nemoce vymítáme ve stylu exorcistů minulých dob. Jenom místo krucifixu a svěcené vody na to máme antibiotika.

Zatímco dětí zalknutých v pravé poledne výrazně ubylo, spotřeba antibiotik stoupá. Zde je oficiální údaj: Spotřeba antibiotik se měří na denní doporučenou dávku. Za rok 2016 máme spotřebu na hodnotě 19,5 doporučené denní dávky. Je to málo, nebo hodně? Proti roku 2010 je to méně, tehdy byla DDD téměř na hodnotě 20. Od té doby spotřeba antibiotik klesla na 17,5 (minimum roku 2012), pak ale začala opět stoupat. Momentální spotřeba 19,5 DDD antibiotik je nad evropským průměrem. Na Slovensku a vNěmecku mají kolem 14,5 DDD.

S nemocným člověkem se bavíme jen neradi, proto také nemocné navštěvovati patřilo kdysi mezi křesťanské ctnosti. Ale jak se zdá, také rozhovor nemocného s lékařem není to, co pacienti vyhledávají. Častěji chtějí rychlé vyšetření a rychlé ošetření, nečekat, nebavit se (zejména, když se předpokládá, že by měli sami provést nějakou změnu) a upalovat domů. Tak nejdou za doktorem ve dne, ale v noci, kdy tam ostatní nepřekážejí. A pak přijde nějaký ministr Julínek, který za takovéto noční řešení, na které přece mají právo, chce peníze. Tak to tedy nééé! Jak dali pacienti najevo, že chamtivé doktory, co by za to ještě chtěli platit, honorovat nebudou? Jasně! Přestali je vyhledávat, krkouny. Podívejme se, jak prudce se zlepšilo naše (noční) zdraví a poklesla návštěvnost na pohotovosti poté, co byl za tuto službu vyžadován devadesátikorunový poplatek: Se zavedením regulačního poplatku 90 Kč v roce 2008 poklesly počty ošetření na lékařské službě první pomoci (LSPP) pro dospělé o 41,1 % oproti roku 2007. Počty ošetření na LSPP pro děti a dorost poklesly ve stejném období o 25,0 %, počty ošetření na LSPP stomatologické o 36,7 %.

Nemoci, když už jsme se pustili do jejich klasifikace, třebaže mohou mít podobné projevy, jsou různé a jsou způsobovány různými příčinami. Hlava může člověka bolet protože si ji natloukl, ale také proto, že má svaly skalpu stažené starostmi, nebo proto, že trpí vysokým tlakem v důsledku onemocnění ledvin. Nebo tam může mít nádor a ten mu odstraní neurochirurg. Pokud se však neurochirurg domnívá, že je jediný schopný doktor na světě a všichni ostatní jsou břídilové, měl by se zamyslet nad úrovní svého uvažování. Může být zdatný řemeslník, jeho logika ale pod tíhou přebujelého ega kulhá.

Kašel je nepříjemný příznak. Je to původně obranný reflex, kterým se organismus snaží odstranit cokoliv, co podráždilo citlivá zakončení bludného nervu (nervus vagus). Ten se rozprostraňuje od nosohltanu, přes hrudník, až po širošírou břišní dutinu a tak kašel nemusí být výsledkem chorob dýchacích cest. Naštvat ho může, když do jícnu šplouchne obsah žaludku. Co víc, povrch střeva odpovídá svým rozměrem povrchu tenisového kurtu. Tam je příležitostí. Nebo se může kašlací reflex zaseknout a ozvat se kdykoliv, když má dítě pocit, že ho něco rdousí.

Psychogenní dětský kašel je mezi pediatry a pulmology známá chorobná jednotka s typickým klinickým obrazem a spouštěčem může být cokoliv, co dítě ohrožuje, omezuje, co na něm vyžaduje nadměrný výkon, od hádek mezi rodiči, přes vývojové krize až po selhávání ve škole. Není to simulace, jsou to projevy nepohody (dyskomfortu), dítě to vyčerpává a běžné prostředky používané při zánětech průdušek či plic zde nepomáhají. Je to nemoc jako každá jiná dětská nemoc a patří do kompetence psychosomatiky, protože je tam potřeba rozluštit, co a jak spouští tyto obtíže. Že to nejsou obtíže srandovní, dosvědčuje popsaný případ jedenáctileté dívky, u které došlo až ke zlomeninám žeber. Matky však vyžadují antibiotika (nejen u nás, je to postrach pediatrů na celém světě) a doktoři jim je nakonec, aby měli pokoj, vyhnuli se stížnostem, nebo neztratili pacienta, napíšou. Antibiotika podaná jako placebo! Článků na toto téma lze v odborné literatuře najít dostatek.

Studie o placebu ukazují na mocný samoúzdravný potenciál. Studií o významu vztahu lékaře a pacienta je v psychoterapeutické literatuře řada, v klinické medicíně o ně zájem není, protože zde je model stále postaven podle Descartesova doporučení a vědecká medicína (EBM) založená na důkazech přistupuje stále k člověku jako k rozumnému stroji. Emoce s jejich tělesnými projevy a změnami dosud nestačila vzít na vědomí, přičemž už Napoleonovi chirurgové věděli, že vojáci armád, které ustupují se hojí mnohem hůře, než armád, které vítězí.

Měřítkem úspěšné léčby by neměly být odvedené výkony, které může doktor účtovat pojišťovně, ale uzdravení. A teď je tu skutečnost, že pacient se může (trochu ve stylu polámaného mravenečka) uzdravit také po jiných postupech, než po těch, které mu nabízejí současné poznatky univerzit a současné zvyklosti, které jsou považovány za rozum epochy a také tak označovány. To je ale neslušné! Jak to, že homeopatie funguje, když představitelé vědy ji neuznali?!

Prosto se vynoří samozvaní cenzoři a inkvizitoři a po vzoru svých předchůdců z nejtemnějších dob církve odsuzují. A litují, že nemohou upalovat. Ale mohou pomlouvat a když je doktor nepostupující v jejich intencích úspěšný, mohou ho skandalizovat, jeho výroky různě překrucovat a potom tyhle bláboly „vyvracet“ a když jsou nachytáni na švestkách, bohorovně se k tomu stavět jako prezident, který dokonce kašle na omluvu soudně přikázanou. Desinterpretace mých textů v posledním z příspěvků na jejich stránce je přinejmenším zajímavá a doporučil bych autorovi, aby se naučil nejen číst, ale také čtenému rozumět, nebo si najít někoho, kdo mu to vysvětlí. Říkám si tedy zatím s Freudem: „Mohu klidně počkat, až mě pochopení mého čtenáře doběhne.“

Rád bych upozornil čtenáře, že spolek Sisyfos, který si tak přiléhavě vybral jméno po antickém psychopatovi, podvodníkovi a lháři, je podobným spolkem jako baráčníci nebo králíkáři, žádnou oficiální státní institucí a že jeho výroky jsou (stejně jako výroky pavlačové drbny) v případě nepravd a dehonestace osob, žalovatelné. Že si o něco takového koleduje je nabíledni. Jen musí narazit na někoho, kdo bude mít chuť se s ním špinit.

PS: Jen by mě zajímalo, zda zakladatelé věděli, kdo to byl Sisyfos a přihlásili se k němu programově, nebo nevěděli a pak se ptám, proč si hrajou na chytré?