Občas jsem některými lidmi činěn zodpovědným za všechno, co se přihodilo od chvíle, kdy jsem se zjevil na této planetě. První den měsíce září před osmasedmdesáti roky jsem její poloosu už také řídil a nezříkám se tudíž odpovědnosti za jeho neblahý průběh, kterého letos – není to kulaté – nikdo příliš nevzpomínal.

O komemorativním způsobu a komemorativní logice mluví Timothy Snyder a označuje tak běžnou lidskou chybu spočívající v tom, že lidé si pletou události, souvislosti a historii se svými vzpomínkami a svou emoční reakcí na ně. Paměť je totiž funkce omezená a nespolehlivá, ať už se jedná o tu jedinečnou individuální (biografickou) společenskou (nezřídka charakteru národního mýtu), historikovu právě vnucovanou (obsah dějepisných učebnic) a tu, kterou mají lidé, co v tom nebyli namočeni. Vedle těchto jistě cenných vzpomínek, jsou tu ale nesporná historická fakta.

Pojďme k nim. Prvního září 1939 Stalin a Hitler napadli Polsko, když si je předtím, aby nedošlo k zádrhelům, rozdělili vejpůl. Na každé polovině pak uspořádali vraždění podle svých scénářů. Hitler měl do jisté míry nový problém, protože s nezanedbatelným kusem země nafasoval také dva miliony zde žijících Židů. Za necelý rok je nabídl Stalinovi, ale ten je nechtěl. Nelze se ani divit, když se vezme v úvahu na kolik musince ho přišli polští důstojníci a další příslušníci elit. Plynové komory ještě nebyly. Co si dělat ještě problémy se Židy!

On mu už předtím dělal problém jeden, což byl ministr zahraničí Litvinov, kterého musel odvolat, když chtěl mít jednání s árijci bez překážek a na srpnovou schůzku s Ribbentropem, kde se to všehno upeklo a naladilo, poslat nově nasazeného Molotova.

Skočme nyní o pár let kupředu: Rudá armáda osvobozuje Osvětim. Ano Osvětim, nikoliv Auschwitz, který při jednání obou ministrů dal, možná už s tímto nachystaným jménem, Stalin Hitlerovi. Osvobozuje ho, ne jako Varšavské povstání, které nechala před krátkou dobou vykrvácet. A tak se z této scény přímo valí vítězství dobra nad zlem, přestože šlo ve skutečnosti o to, že se dvě imperiální mocnosti, řízené dvěma ukázkovými psychopaty, servaly o území, které leželo mezi nimi, což stálo tamní obyvatelstvo jenom čtrnáct milionů životů, z nichž trčí Holokaust jako nezapomenutelný památník zvěrstev 20. století.

Zatímco Hitler se obrátil na západ, Stalin – to je zajímavé, to jsme nikdy v dějepise neprobírali – spolknul tři pobaltské státy a pustil se do Finska, kde narazil. O podceňování by měla být učebnice: napřed Stalin podcenil Finy a na základě jeho velice sporného válečného úspěchu Hitler podcenil Stalinovu armádu. Nejen ji, také Stalinovy metody, kterými ji hnal kupředu.

Je to všechno tak dávno a nebyl by důvod se k tomu vracet, kdyby nám soudruh Putin nepředvedl v realitě, že dějiny se nemusejí doslova opakovat, ale mohou se rýmovat. Scénář anexe Krymu a potyček na východě Ukrajiny až nápadně připomíná Sudety a jejich osud. Navíc po vyhlášení, že Krym byl ruský odjakživa. Můžeme to akceptovat, jestliže stanovíme, že ODJAKŽIVO se počítá od té chvíle, kdy Stalin provedl masivní transfer krymských Tatarů do Uzbekistanu. Pravda je, že se to stalo v době, kdy Putin ještě na světě nebyl, tudíž má právo si na to nepamatovat. Ale pro naše rektoskopy: odjakživo se nyní (na věčné časy a nikdy jinak!) počítá od roku 1944.

Krom tohoto údaje pro historiky a tvůrce kalendářů je tu ještě jedna zajímavá informace: podle Putina byl pakt Molotov-Ribbentrop velmi moudrým státnickým činem, z čehož plyne, že parcelování Evropy, její začleňování do Velkoruské říše a vraždění původních obyvatel je naprosto oukej!

Voskovec a Werich napsali v kritickém období před válkou píseň o Trojském koni, jejíž závěrečná sloka zní:

Tahle aféra
nadchla Homéra
že nám dnes dává výstrahu
tím, co se stalo včera.

Putinovi náhončí tu straší a jsou stejně nebezpeční, jako byli nacisti na konci první republiky. Rozbití EU je jejich první strategický cíl. Před čtvrtstoletím jsme toužili zpátky do Evropy a čekali, že nás bude hejčkat. Že nabízí také povinnosti a dokonce je vymáhá, se nám zajídá. Proto snad máme volat, zpátky do gulagů? V Rusku i Evropě probíhají přípravy k vytvoření Společenství slovanských zemí, píše jeden ze zdrojů ruských trollů; není jich tu málo! To je možná téma pro novináře důležitější, než otázka, zda měl T.G. Masaryk milenku. Ale také obtížnější a možná už v některých mediích též nebezpečnější.