Co si pamatuju, a věřím, že všichni dobří rodáci si pamatují se mnou, Jořka Pyřk, místní kradák, byl velice sympatickou postavou. Ani Janošík, který svůj náročnými studiemi vytříbený intelekt používal k podobným aktivitám, bohatým bral a chudým mával, nebyl dalšími generacemi odsuzován a jednu dobu jeho portrét dokonce zdobil dvoukorunu československé měny. Na to se Babinský nikdy nezmohl. To jen loupežník Žižka se dostal na bankovky. Dokonce řádově cennější.

Jirka Ruml mi vypravoval, že v jednom ze svých pobytů v base, se potkal na chodbě s jedním světským kolegou, který se ho zeptal, za co tam je. Za rozvracení republiky, odvětil po pravdě novinář. To jsou ale blbci, reagoval jeho parťák, než vy tu republiku rozvrátíte, tak my ji rozkrademe. A to neměl tušení o pokrokových metodách pozdějších let.

Krást se dá leccos, jak praví obecný popis, co je do dvou metráků nezabetonované, lze odnést ke své potřebě sebou. Před týdnem jsem se podivil nad tím, že v knihovně ČAV někdo šlohnul 13. díl spisů Jana Evangelisty Purkyně. Třeba tím má podložený viklající se stůl.

Bylo dobrým zvykem, že stát okrádal všechny, jak nám názorně předvedl pod taktovkou dělnického prezidenta Antonína Zápotockého při měnové reformě v roce 1953. Takovým typickým úřadem, který nás kontinuálně připravuje o značný díl výdělku je úřad zvaný berňák. Bere to hlava-nehlava, unikají mu jen bezdomovci a sportovci platící své daně poctivě na Kajmanských ostrovech.

Zajímavé ale je, když se berňák stane součástí řízené státní firmy a likviduje konkurenty jejího ředitele. Jeho podobizna by se také měla skvít (jak zjara květ) na některé státovce na věčnou paměť potomkům. Myslím, že to je na Nobelovku za ekonomii. Tak prostý člověk, a tak úžasné myšlenky!