(Ferdinandu Peroutkovi k narozeninám 6. 2. 1895)

Josef Augustin (známý spíše jako Harry) Jelínek se narodil ve Vlašimi roku 1905 v rodině zde působícího a zde věhlasného lékaře Karla Jelínka. Protože otec ošetřoval také knížecí rodinu Auerspergů, které patřilo vlašimské panství, dostalo se malému Josefovi stejné výchovy jako knížecím dětem a zde se naučil velmi dobré anglicky a francouzsky a nesporně pochytil také něco z dvorských mravů.

S dalším vzděláním už to tak snadné nebylo, na vlašimském gymnáziu selhával, na pražském, kam nastoupil poté, jakbysmet a dokonce i reálku dokončoval až na podruhé, již jako Harry, ve věku 21 let. Otec si přál, aby studoval medicínu, což ale s maturitou z reálného gymnázia nebylo možné, byl zapsán podmíněně a měl složit ještě rigorózní zkoušku z latiny. O jejím složení se ale zápis nedochoval, ani o nějakých zkouškách na lékařské fakultě.

Když otec zjistil, jak si syn v Praze počíná, „vykázal ho z domu“ (mně se ten archaický obrat velice líbí a vyvolává asociaci na příběh ztraceného syna, který tentokrát nedopadl dobře) a jejich vzájemné kontakty zde končí. Harry si vydělával na živobytí jako gigolo, což mu usnadňovala jak znalost cizích jazyků, tak jeho šarm a vytříbené chování a začal podnikat v obchodě s obrazy a uměleckými předměty. Hranice mezi poctivostí a podvodem pro něj nebyla žádnou překážkou, protože co je známo, pohyboval se důsledně jen na jedné její straně. Prodával padělky skutečně velkých mistrů: Cranacha, Matisse, Cezana a dalších. Nejprve jako společník jakési rakouské firmy, posléze samostatně, přičemž jeho firma nebyla nikdy nikde uvedena, tedy ani nikdy státem kontrolována a zdaněna. Přesto si vysloužil 501 žalob, z nichž ani jedna nebyla dotažena do konce. Aby se vyhnul doručování obsílek, měl jednu dobu v Praze 26 adres.

Jeho vrcholným obchodem byl ovšem prodej Karlštejna, který se odehrál tak, že si hrad na dva pondělky pronajal pod záminkou, že tam bude natáčet film, zaplnil ho „svým“ rovněž najmutým služebnictvem a nabídl k prodeji americkému milionáři Chickelstonovi, který měl zájem o koupi šlechtického středověkého sídla v Evropě. S ním se seznámil přes Jiřího Kristiana Lobkowice a s tím zase se znal z motocyklových a automobilových závodů, kterých se aktivně zúčastňoval. Američané byli okouzleni a zaplatili zálohu 30 000 dolarů. Když to tak dobře dopadlo, nezdržoval se prodejce raději v Československu čekáním na odhalení pravdy a odjel na Jadran. Tamtéž ale zamířili Američané a Harrymu se povedlo prodat jim ještě jachtu, která mu nepatřila. Když se o ni začal zajímat skutečný majitel, všechno prasklo, americký konzul v Praze seznámil manžele s vlastnictvím Karlštejna a ti z obavy z ostudy, která by následovala, až by se to vše soudně rozmazávalo, nepodali na podvodníka žalobu.

Další úspěšnou akcí byl prodej tramvajové linky číslo 1 jistému panu Nowakovi, který podnikal v USA a byl v Praze na dovolené. Oba se svezli linkou číslo jedna, podplacený průvodčí oslovoval Harryho Jelínka, „pane řediteli“ a na konečné ještě ukázal, kolik peněz zatím vybral. To zabralo a pan Nowak usoudil, že jde o výhodnou investici a vyplatil 4000 dolarů zálohy. Tyhle příhody přijdou mnoha lidem žertovné, mně zas okrádání lidí jako velká sranda nepřipadá, nicméně i pro ty, kterým ano, zde žertovná část příběhu definitivně končí.

V roce 1933 při návštěvě Německa se prvně kontaktoval s nacisty a v roce 1936 se nechal naverbovat od Sicherheistdienst. V roce 1938 se oženil s dcerou nakladatele a vydavatele Bačkovského a po svatbě se stal jeho ředitelem a spolumajitelem. Nakladatelství přejmenoval na Evropské vydavatelstvo a začal vydávat časopis ZNOVA s nacistickou propagandou a antisemitským štvaním. V roce 1938 ještě opatrně a své příspěvky podpisoval šifrou, po roce 1939 naplno, až do roku 1944. Kdo mu ležel v žaludku velmi silně, podobně jako Miloši Zemanovi, byl Ferdinand Peroutka, kterému nemohl přijít na jméno. Komu všemu tak ten Peroutka vadil, vadí a ještě bude vadit... Časopis také brojil proti židovským utečencům z Německa, pohoršoval se nad udělením českého občanství Thomasu Mannovi a tvrdě napadl restauratéra, který nechal ve svém podniku hrát cikánskou kapelu.

Některé mlýny melou, některé melou pozdě, některé vůbec. Harry Jelínek zmizel v roce 1945 v Německu a nakonec dožil v Itálii, kde ve věku 81 let pokojně zemřel. To jen na smrt – jak nám zapsal již Hans Sachs – šarm ani vtip neplatí.