Dávno, dávno tomu, co vyšlo první vydání Máchova Máje s touto dedikací: Mnohováženému pánu a panu Hynkovi Kommovi, usedlému měšťanu pražskému, vlastenci horlivému, na důkaz uctivosti obětuje spisovatel. A následovaly první verše, které zněly:



Nepochybuji o tom, že Čechové jsou dodnes přesvědčeni, že jsou národ dobrý, přestože nešťastný, jenž v nouzi lká tady neuspěje. Proč by měl, když je to špinavej machometán! Máš rád Turky, ty psy pohanský? Ta otázka byla položena i čertu a ten řekl, NE. Zavlečou sem islám a my se hlásíme ke křesťanským hodnotám. Máme na to arciť biskupa, který je nejlepší kamarád s prezidentem.

Tak to u nás zkusili křesťani. Až z Číny. A neuspěli taky. Co se s nimi stane, ví Bůh. Křesťan Duka jim asi požehná na cestu z naší líbezné země. Je to jeho křesťanská povinnost a drží se biblického, co je Si Ťin-pchingovo, Si Ťin-pchingovi, co je Božího, Bohu.