Sémiotika (z řec. σημειον sémeion, znak, označení) je nauka o znakových systémech. Oblastí jejího zájmu nejsou jen jazykové znaky, ale obecně i všechny ostatní znakové systémy (piktogramy, dopravní značky apod.). Tolik Wikipedie… Lidským jazykem a srozumitelně řečeno, je to věda, která zkoumá, zda to, co se objeví ve znaku (označující) odpovídá tomu, co tento znak popisuje (označované), zda jablko je skutečně ten kulovitý plod jabloně, a ne nic jiného.

Walker Percy (1916 – 1990) napsal několik románů à thèse jako úlitbu sémiotice, z nichž ta věda velmi viditelně čouhá, a tak za nejlepší z jeho díla se mi jeví sbírka esejů nazvaná Lost in Cosmos – The Last Selfhelp Book. Je to hezký ponor do lidské psychiky.

První z mnoha případů k přemýšlení nabízí tento problém: žijete v New Yorku, který nenávidíte, který ale nemůžete opustit, protože jedině tam si můžete vydělat na další živobytí. New York je vaše noční můra a váš koncentrovaný odpor se obrací proti symbolu toho všeho – slavné Páté Avenue.

Konečně můžete odjet a usadíte se na vysněném místě ve státě Connecticut u moře a tam pobýváte dalších pět let. Zde vás najde Společnost pro zkoumání vesmíru a vy se necháte přemluvit k sólové cestě na opuštěnou planetu. Po několika letech sem dorazíte a vydáte se na průzkum pustinou. Zanedlouho narazíte na rozcestník podobný tomu, jaký zanechávali pro své spolubojovníky vojáci západní fronty a na něm je plno ukazatelů: Andromeda – 5 světelných let; Velký vůz – 10 světelných let, atd až nakonec také NY Pátá Avenue – 1 světelný rok. Představte si svoje pocity a pokuste si je vysvětlit.

Mně se u toho vynořil a zazněl Eliotův verš: Pojďte se mnou naslouchat ozvěně kroků v chodbách naší paměti, kterými jsme nikdy nešli...

Příběh všedního dne s nečekanou závěrečnou otázkou je popsán v obchodě – salonu modistky. Zákaznice si nasadí na hlavu nějakou hučku a majitelka nadšeně prohlásí: Tak! Teď jste to konečně vy! Autor se táže, zda kupující až do té doby nebyla sama sebou, zda jí opět přestane být, až za rok s novou módou klobouček štítivě odloží (jak jsme mohly něco takového nosit? zaznívá standardně nad pár let starými fotografiemi). Jak poznáme, kdy je to opravdu ona a kdy není?

Co zdobí naše politiky více než slečnu Barboru roztomilý sportovní klobouček a možná bílý Rapid? Bohapusté lži! Teď jsou to teprve oni. Teď se vybarvili, když lžou jak o závod. Bez lží by nebyli ničím. Nejvíce je slyšet Miloš Zeman, který vládne pravdou skutečně orwellovským způsobem. Ale ani Andrej Babiš se nechce nechat zahanbit. Soudruh Filip sice nedosáhl na výkony svých předchůdců (Gottwald a kolchozy, Zápotocký a měnová reforma, Husák a bratrská pomoc), nutno mu však přiznat, že se snažil. Moc hezký příspěvek do tohoto panoptika přinesl lhář - neumětel Foldyna, když prohlásil: „Ukázalo se, že ty nedávné studentské protesty vedla vnučka pana Drahoše, financovaná panem Bakalou.“ Stvoření do té doby neexistující a od té doby neviděné vnučky se blíží stvoření umělé měsíční ženy Sirael. Zbývá dutá zeměkoule. Chlapci, snažte se! Je naprosto nezbytné pravdoláskaře převálcovat.

Na prezidentskou standardu prý přijde nový nápis. Podívejte se, jak pěkné to bude: