Pozvánka
Radkin Honzák:
Pozvánka - 29.11. v 18:30 centrum Langhans, Vodičkova 37
Jak jarní sníh se rozplývají pyšné představy o naší svobodné vůli s přibývajícími poznatky, kolik toho řídí naše nevědomí. Šlápnete-li na dálnici v plné rychlosti na brzdu, vaše vědomí si to uvědomí teprve za půl vteřiny (která na rozdíl od kilogramu, z něhož někdo ukrad zrnko písku, nebyla redefinována). Než vám dojde, proč brzdíte, urazí vaše auto i s vámi něco kolem šestnácti až osmnácti metrů. a to není málo.
Zdroj: Radkin Honzák
Dám-li vám vybrat ze čtyř hromádek ty dvě „správné“ karty, za jejichž správnou volbu dostanete žeton a za žetony pak hmotnou odměnu, věcný dar trvalé hodnoty, jak určovala pravidla odměn ROH, bude vám průměrně trvat pětadvacet pokusů. Než se vaše mysl dobere k poznatku, že bez ohledu na barvu, hodnotu či provenienci (tarot, jednohlavé, dvouhlavé, rummy) jsou to vždy karty z horních dvou hromádek. Ale vaše nevědomí – napojené na polygraf detekující vaše vegetativní reakce) bude protestovat již při třináctém pokusu, pokud budete volit špatně.
Emoční řídící systémy jsou rychlejší než celý slavný rozum – také jsou tu déle – mají širší záběr a přestože jsou méně přesné, prosadí se nad racionálním rozhodnutém mnohonásobně. V posledních deseti letech se nám ale situace značně zkomplikovala. K dosavadním třem řídícím systémům, nervovému, endokrinnímu a imunitnímu, které mají paměť a exekutivu, přibyl jeden ve tmě ukrývaný a dosId málo probádaný, střevní mozek s celou soustavou střevního mikrobiomu. Zkrátka – duše v břiše.
Ve stěně střeva je víc nervových buněk, než jich obsahuje mícha a bydlí tam deset na čtrnáctou (=100000000000000) nejrůznějších malých breberek od virů přes archea, bakterie, plísně až po parazity. Hodní a zlí, celá ta zoologická zahrada s námi žije a pracuje pro nás, její příslušníci se navzájem hlídají, aby některý kmen nepřebubřel, spolupracují s naší imunitou a vyrábějí spoustu nezbytné chemie. Mimo jiné, také tu slavnou mozkovou.
Mikrobi chtějí žrát, jako všechno živé a dirigují naše chutě, aby si smlsli, naviguje naši ruku vybírající jídlo. Oni jsou na vině, když jdete do lednice pro zdravou stravu a vaše vynořivší se ruka místo brokolice třímá klobásu. Na druhé straně, moudrý filosof řekl, že pro klidný život je pohodové trávení důležitější než geniální mozek.
Se vzpomínkou na Jardu Haška, který mě kromě mnoha věcí naučil také říkat mikrobům MIKROUTI, jsem spáchal knihu o těchto malých zviřátkách, jak jim říkal Pasteur a záhy ji uvedu na trh (je to reklama, pro ty horlivé oligofreniky, kteří to nepoznali a potřebují to vysvětlit, reklama na vlastní produkt, povolená). Zvu vás tedy na večer, kde kromě uvedení úžasné knihy zazní také Hymna mastných kyselin.
Pozvánka - 29.11. v 18:30 centrum Langhans, Vodičkova 37
Jak jarní sníh se rozplývají pyšné představy o naší svobodné vůli s přibývajícími poznatky, kolik toho řídí naše nevědomí. Šlápnete-li na dálnici v plné rychlosti na brzdu, vaše vědomí si to uvědomí teprve za půl vteřiny (která na rozdíl od kilogramu, z něhož někdo ukrad zrnko písku, nebyla redefinována). Než vám dojde, proč brzdíte, urazí vaše auto i s vámi něco kolem šestnácti až osmnácti metrů. a to není málo.
Zdroj: Radkin Honzák
Dám-li vám vybrat ze čtyř hromádek ty dvě „správné“ karty, za jejichž správnou volbu dostanete žeton a za žetony pak hmotnou odměnu, věcný dar trvalé hodnoty, jak určovala pravidla odměn ROH, bude vám průměrně trvat pětadvacet pokusů. Než se vaše mysl dobere k poznatku, že bez ohledu na barvu, hodnotu či provenienci (tarot, jednohlavé, dvouhlavé, rummy) jsou to vždy karty z horních dvou hromádek. Ale vaše nevědomí – napojené na polygraf detekující vaše vegetativní reakce) bude protestovat již při třináctém pokusu, pokud budete volit špatně.
Emoční řídící systémy jsou rychlejší než celý slavný rozum – také jsou tu déle – mají širší záběr a přestože jsou méně přesné, prosadí se nad racionálním rozhodnutém mnohonásobně. V posledních deseti letech se nám ale situace značně zkomplikovala. K dosavadním třem řídícím systémům, nervovému, endokrinnímu a imunitnímu, které mají paměť a exekutivu, přibyl jeden ve tmě ukrývaný a dosId málo probádaný, střevní mozek s celou soustavou střevního mikrobiomu. Zkrátka – duše v břiše.
Ve stěně střeva je víc nervových buněk, než jich obsahuje mícha a bydlí tam deset na čtrnáctou (=100000000000000) nejrůznějších malých breberek od virů přes archea, bakterie, plísně až po parazity. Hodní a zlí, celá ta zoologická zahrada s námi žije a pracuje pro nás, její příslušníci se navzájem hlídají, aby některý kmen nepřebubřel, spolupracují s naší imunitou a vyrábějí spoustu nezbytné chemie. Mimo jiné, také tu slavnou mozkovou.
Mikrobi chtějí žrát, jako všechno živé a dirigují naše chutě, aby si smlsli, naviguje naši ruku vybírající jídlo. Oni jsou na vině, když jdete do lednice pro zdravou stravu a vaše vynořivší se ruka místo brokolice třímá klobásu. Na druhé straně, moudrý filosof řekl, že pro klidný život je pohodové trávení důležitější než geniální mozek.
Se vzpomínkou na Jardu Haška, který mě kromě mnoha věcí naučil také říkat mikrobům MIKROUTI, jsem spáchal knihu o těchto malých zviřátkách, jak jim říkal Pasteur a záhy ji uvedu na trh (je to reklama, pro ty horlivé oligofreniky, kteří to nepoznali a potřebují to vysvětlit, reklama na vlastní produkt, povolená). Zvu vás tedy na večer, kde kromě uvedení úžasné knihy zazní také Hymna mastných kyselin.