Ústava neříká, že v prezidentském křesle musí sedět osoba příčetná, dokonce ani nepraví nic o tom, že by měl prezident počínající jako zběsilý .... byt podroben psychiatrickému vyšetření. Ale říká, že na návrh předsedy vlády jmenuje ministry. Ústava neříká, že předseda vlády má být osoba neposkvrněná, ale praví, že když prezident ministry nejmenuje, má premiér podat ústavní žalobu. Ústava ale také neříká, že mají hrát dva s máslem na hlavě hru: Já na bráchu a brácha na mě. A když Ústava není dodržena, kde je někdo, kdo ty nezdvořáky vezme za flígr a vyhodí z okna ven?

Pokud se k tomu nikdo z odpovědných činitelů nemá, je to potom lid, jemuž všechna moc v tomto státě patří! Lide, zastaň se pravidel, jinak skončíš špatně.

Na počátku revolučních momentů to bývá dost zmatené. Jak v říjnu před stoletím, tak v listopádu před roky devětadvaceti, ale co bych rád uvedl jako podstatné, je, že 21.12.1918 dorazil ze světa do Prahy T.G. Masaryk, dal se zvolit prezidentem a hned den na to pronesl svůj první projev. Pak přišel zimní slunovrat a Slunce se dle všech mystických pravidel zase zrodilo, aby opatrovalo a chránilo život zde na zemi. Ten projev stojí za přečtení, včetně pasáže, kdy TGM pohovořil slovensky, aby dodal váhu teorii o československém národu, včetně připomenutí, že Maďaři říkali, že Slovák není člověk, včetně nacionalisticko-vlastenecky znějící vzpomínky na to, že naše země byla perlou Rakousko-Uherské monarchie. Byl to stmelující a dobrý projev.

Dneska se mluví o rozdělené společnosti, ale představme si, jak zajímavá musela být společnost na konci roku 1918, kdy část politické reprezentace nerada opouštěla myšlenku federalizovaného středoevropského státu a prosazující se nevelká část politiků rozbíjela žalář národů, kdy se půlka Čechů vracela domů jako demobilizovaní vojáci poražené rakouské armády a polovina jako vítězní legionáři. Do toho tři miliony českých Němců bylo krutě nespokojených se změnou poměrů a Slováci byli pošťuchováni k naprosto nezralé samostatnosti a odtržení od Čehúnů. Byla vidina samostatnosti tak silným tmelem, že tyhle rozdíly byly překlenuty? Navíc ve skutečně bídných ekonomických podmínkách s jedinou bohatou úrodou zabitých mužů na všech frontách a tedy chybějících pro práci.

V tom Masarykově projevu mi jako jasná betlémská hvězda zazářila věta: Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. Podle mého názoru, tahle myšlenka může spojovat i jedince odlišných názorů na mnoho jiných věcí. A je dobrá.

Je na čase najít lidi, kteří budou mít dost chuti toto heslo vzít za své a dát dohromady naše společenství, nad nímž zatím panující tajtrdlíci předvádějí své nechutné a oplzlé dobové tance. Od Klause s jeho omilostněním zločinců všeho druhu, přes toho, kdo kvičí, že se moci nevzdá a nevzdá a nevzdá, až po deteriorovaného mstivého opilce ukapávajícího uslintané bonmoty a předvádějícího mamince, co si všechno může dovolit, ačkoliv ona mu to tehdy zakazovala. Je zapotřebí několika statečných a silných, kteří budou ochotni usednout k veslům a ne se hnát ke korytům a vrátí lidem víru ve spravedlnost, kterou poslední dva prezidenti a jejich kamarádíčci prošustrovali.