Až zas začnete naříkat, v jakých to časech žijeme a jaký stres přináší naše doba, je dobré ohlédnout se do minulosti a pak si spokojeně zamnout své nemluvněcí ručičky a říct si: Bože můj, to je krásnej čas, co se v něm procházím. Život je to, co máme, nikoliv to, co bychom chtěli a k tomu, co bychom chtěli s můžeme nějakou mírou přiblížit skrzevá usilovné snažení či jiné způsoby, které úměrně zvyšujícímu se riziku slibují pohodlnější způsob. Peníze bylo vždy možné vydělat nebo ukrást. Ale někdy to bylo obojí dost obtížnější než dnes.

Internet krom debilní zábavy nabízí i možnost spolehlivé informace. Nabuzen mnohými stěžovateli jsem nahlídl do minulosti těchto dnů, abych jim nabídl možnosti, kam by se mohli uchýlit a pobýt tam alespoň ve fantazii pár chvil, aby si pak dovedli vážit dneška. Pojďte se mnou:
4.2.1945 – začala Jaltská koneference (to byla pecka pro nás! kam se na to hrabal Mnichov!);
5.2.62 – zničení Pompejí;
6.2.1951 – Husáka zašili na dlouhý čas do basy, bohužel z ní byl vypuštěn, aby nám to posléze všem osladil;
6.2.1952 Alžběta II., ještě nekorunovaná (to přišlo až za rok) zasedla v Londýně na trům;
7.2.1311 – Jan Lucemburský korunován českým králem;
7.2.2017 zemřel Antonín Přidal;
8.2. 2002 – Poslanecká sněmovna (konečně po 12 letech!!) schválila zákon, umožňující občanům seznámit se s většinou dokumentů vzniklých z činnosti komunistické Státní bezpečnosti, včetně seznamu agentů;
8.2.2008 – zvolen Klaus po druhé prezidentem a to jsme tehdy mysleli, že nemůže být hůř;
9.2.1003 – Boleslav III. prohlásil odpuštění všem nepřátelům a při té příležitosti vyvraždil Vršovce (včetně těch, co se omylem ocitli – i v MHD – v tu dobu na Kodaňské na Čechově náměstí, v Tostého ulici a okolo);
10.2.1258 – Mongolové dobyli Bagdád a nezbylo jim nic jiného, než povraždit něco kolem 250000 lidí a jak se pletli ti, co říkali, že to je konec islamu;
11.2.1978 – v Čínské lidové republice byl zakázán Aristoteles, Shakespeare a Charles Dickens;
Když si udělám takovoutosu inventuru a řeknu si: lidstvo to přežilo, i já jsem něco z toho přežilm není to důvod k optimismu? Zejména, když dostanu cennou radu z manažerské příručky (v níž je podobných klenotů přehršel): Jdou tři poutníci a večer zjistí, že už mají jen jednou do úst chleba a jeden hlt vody. Rozhodnou proto, že půjdou spát a tahle porce připadne ráno tomu, kdo bude mít nejzajímavější sen. Ráno první vypráví o svém snu s mudrci, druhý o svém snu se svatými a ten třetí povídá: mně se nezdálo nic a tak jsem v noci chleba zblajznul a vodu vypil. Ta příhoda je uvedena v oddílu nadepsaném příznačně Empatie.