Chtít vyšetřit psychopata na detektoru lži je nesmysl, protože to naprosto nefunguje. Psychopat se liší od zbývajících 99 % populace tím, že v důsledku drobné odchylky mozku nepociťuje strach a neprojevuje nevědomé strachové reakce, které jsou podstatou tohoto vyšetření.

Princip detektoru lži spočívá v tom, že zachycuje odchylky některých tělesných reakcí řízených vegetativním systémem, který není ovlivnitelný vůlí. Nejjednodušší je měření kožního odporu; když se kůže mírně opotí, kožní odpor klesá a naopak sloupá vodivost, takže tuhle změnu lze zachytit velmi jednoduše mezi dvěma čidly, mezi kterými prochází slabý jednosměrný elektrický proud. Detektory lži sledují takto řadu funkcí, například tepovou frekvenci, dech a další.

Vyšetřovaný člověk je tedy napojen na polygraf a položí se mu řada banálních otázek, které ho nechají naprosto chladným a potom otázky nebo výroky, které ho rozruší, zneklidní, zúskostní. Princip zachycení lži spočívá v tom, že při takové odpovědi se zvyšuje celkové psychosomatické napětí. Jednak proto, že je tu základní rozpor mezi pravdivou odpovědí a tím co vyšetřovaný říká, jednak proto, že přece jen může mít obavy, že bude nachytán.

Psychopati – tak jak je klasifikují Hare, Dutton a u nás např.profesor Ptáček – se vyznačují tím, že neprožívají emoci strachu, proto také neprojevují příslušné reakce (napětí, třes, zapocení, snížení tonusu parasympatiku, zrychlení pulzu, atd.). Vyšetření na polygrafu může jedině potvrdit diagnózu psychopatie. Promítání drastických scén, které ve zdravém člověku vyvolá doslova vegetativní bouři, s psychopatem ani nehne. Tím méně drobná lež, navíc jsou vynikající patologičtí lháři, kteří se umí velice dobře vykroutit z mnohem komplikovanějších situací. Nemluvě o tom, že StB měla psychology, kteří učili naše špiony, jak detektor lži obelstít.

Kdo by chtěl podrobnější informace, najde je v Duttonově knize Moudrost psychopatů, která nedávno vyšla, nebo v naší publikaci Honzák R, Honzák F: Čas psychopatů, rovněž nedávno vydané.