Komu věřit?
V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi významných soudruhů, přišlo za soudruhem Gottwaldem několik popletených obyčejných soudruhů s dotazem, komu mají věřit.
. Straně věřte, soudruzi, zněla jasná, byť ožralá odpověď, protože soudruh první dělnický prezident (nikdy v životě jako dělník nepracoval, ale soudružský folklor mu ten titul přiřknul) byl hrůzou ze sovětských soudruhů stále naložen v lihu. A soudruzi věřili. Dokonce jich na konci osmdesátých let, navzdory zkušenosti z roku 1968 a následné normalizace, bylo v KSČ něco kolem deseti procent populace. Jejich výhodou bylo, že na rozdíl od nás, byli občany první kategorie, My jsme byli až druhá, někdy třetí třída.
Asi před patnácti roky jsem si založil e-stránky, kam jsem umísťoval excerpce z odborné literatury, jimiž jsem si přivydělával k závratnému platu VŠ učitele (potěšující je, že současná vláda, navzdory slibům, dává vysokým školám 1 % z DPH, tedy přibližně polovic toho, co dávají civilizované země; oni když jsou lidi moc vzdělaní, mají pak své názory a to se vládě nehodí). Aby to nebyla nuda, uveřejňoval jsem tam také texty volnějšího ražení, včetně kvalitních povídek humoristů. Jednou jsem tam otiskl následující text:
OČKOVÁNÍ – pochází z latinského vakcinace, které je odvozeno od slova vacca = kráva. První historicky doloženou vakcinaci proti nemoci šílených krav provedl na svém hovězím stádu arcibiskup Jan Očko z Vlašimi v roce 1378-79 po smrti Karla IV., který mu to během svého života nechtěl dovolit, ač byl jinak velmi pokrokový. Zpráva o tom, co dělal Jan Očko z Vlašimi s kravami, se roznesla do širokého okolí a současníci jeho čin označili i za kravinu (vaccinatio, jak říkali vzdělaní latiníci). Protože si ale nemohli, pro riziko exkomunikace z církve, dovolit říkat to nahlas, nazvali jeho zběsilé kousky dle jeho jména očkováním (ač v některých krajích, zejména na Prácheňsku, se nějakou dobu používal i termín vlašimování, ale ten se neujal). Jennerovi byla terminologie malého národa (bez impact faktoru) málo nóbl, protože aspiroval se svými kravskými pokusy na Nobelovu cenu, proto akceptoval mezinárodně přijatelné latinské označení, ale bylo mu to stejně houby platné, protože jako mnoho dalších, se Nobelovy ceny nedočkal.
Záhy jsem dostal dva dotazy, zda toho jejich autoři smějí použít do své diplomové práce.
Dnes mi přišla pravidelná stránka amerických rad pro šťastný život, kde mě tentokrát varují, že bych do mikrovlnné trouby neměl nechat ohřívat žárovky, sirky, ani kartáčky na zuby. Říkal jsem si, komu jsou ty rady určeny a odpověď jsem záhy našel: 30 % voličů, co si oblbeni oblibují stranu estébáka a straně věří, soudruzi. Jeden z nich mi poslal zprávu, že mohamedáni u nás chtějí založit svůj stát. Ještěže nás Bureš ochrání, má na ně totiž složku! A na vysoké školy víc nedá, vzdělanci by mohli mít námitky, na obranu taky ne; raději to dá na Agrofert.
. Straně věřte, soudruzi, zněla jasná, byť ožralá odpověď, protože soudruh první dělnický prezident (nikdy v životě jako dělník nepracoval, ale soudružský folklor mu ten titul přiřknul) byl hrůzou ze sovětských soudruhů stále naložen v lihu. A soudruzi věřili. Dokonce jich na konci osmdesátých let, navzdory zkušenosti z roku 1968 a následné normalizace, bylo v KSČ něco kolem deseti procent populace. Jejich výhodou bylo, že na rozdíl od nás, byli občany první kategorie, My jsme byli až druhá, někdy třetí třída.
Asi před patnácti roky jsem si založil e-stránky, kam jsem umísťoval excerpce z odborné literatury, jimiž jsem si přivydělával k závratnému platu VŠ učitele (potěšující je, že současná vláda, navzdory slibům, dává vysokým školám 1 % z DPH, tedy přibližně polovic toho, co dávají civilizované země; oni když jsou lidi moc vzdělaní, mají pak své názory a to se vládě nehodí). Aby to nebyla nuda, uveřejňoval jsem tam také texty volnějšího ražení, včetně kvalitních povídek humoristů. Jednou jsem tam otiskl následující text:
OČKOVÁNÍ – pochází z latinského vakcinace, které je odvozeno od slova vacca = kráva. První historicky doloženou vakcinaci proti nemoci šílených krav provedl na svém hovězím stádu arcibiskup Jan Očko z Vlašimi v roce 1378-79 po smrti Karla IV., který mu to během svého života nechtěl dovolit, ač byl jinak velmi pokrokový. Zpráva o tom, co dělal Jan Očko z Vlašimi s kravami, se roznesla do širokého okolí a současníci jeho čin označili i za kravinu (vaccinatio, jak říkali vzdělaní latiníci). Protože si ale nemohli, pro riziko exkomunikace z církve, dovolit říkat to nahlas, nazvali jeho zběsilé kousky dle jeho jména očkováním (ač v některých krajích, zejména na Prácheňsku, se nějakou dobu používal i termín vlašimování, ale ten se neujal). Jennerovi byla terminologie malého národa (bez impact faktoru) málo nóbl, protože aspiroval se svými kravskými pokusy na Nobelovu cenu, proto akceptoval mezinárodně přijatelné latinské označení, ale bylo mu to stejně houby platné, protože jako mnoho dalších, se Nobelovy ceny nedočkal.
Záhy jsem dostal dva dotazy, zda toho jejich autoři smějí použít do své diplomové práce.
Dnes mi přišla pravidelná stránka amerických rad pro šťastný život, kde mě tentokrát varují, že bych do mikrovlnné trouby neměl nechat ohřívat žárovky, sirky, ani kartáčky na zuby. Říkal jsem si, komu jsou ty rady určeny a odpověď jsem záhy našel: 30 % voličů, co si oblbeni oblibují stranu estébáka a straně věří, soudruzi. Jeden z nich mi poslal zprávu, že mohamedáni u nás chtějí založit svůj stát. Ještěže nás Bureš ochrání, má na ně totiž složku! A na vysoké školy víc nedá, vzdělanci by mohli mít námitky, na obranu taky ne; raději to dá na Agrofert.