Fyrdikační rady
Český jazyk je třeba stále obohacovat a nemusí to být vždy jen anglismy (enhancování), ale můžeme brát i slova původně německá, či rakouská. Například známý ničema, lupič a vrah 19. století, Jeník Grasel, dal svým jménem vznik charakteristice a přesnému označení většiny našich politiků.
Fyrdikace, náš vynález (to není pluralis majestaticus, ale „my hoši, co jsme spolu mluvili“) pochází z německého FÜR DIE KATZE, neboli česky „pro kočku“. Našel jsem teď nedávno jeden takový titulek, který se tváří jako praktické rady, ale je opravdu naprosto fyrdikační, protože se podle těch rad prostě nelze zařídit. Posuďte sami: Poradna: Co dělat, když nezvládám péči o matku s demencí (https://www.novinky.cz/zena/zdravi/clanek/poradna-co-delat-kdyz-nezvladam-peci-o-matku-s-demenci-40312307).
Moje odpověď je zdánlivě cynická, ale v našich podmínkách jediná reálná: vykašlat se na to, protože nikdo to neutáhne a nic není natolik pružné, aby péči s lidmi v terénu účinně pomohlo, některé užitečné služby jsou dokonce přímo zakázané.
Analogicky, jak stát brání jednoduché adopci dětí a udržuje tak neuvěřitelně perverzní množství dětských domovů, je znemožňována lidem péče o jejich blízké doma. Je to totiž služba na tři směny a není každému přáno mít takové finanční rezervy, že se stane zaměstnavatelem dvou pečovatelek (navíc s pochybnou kvalifikací a někdy i pochybnou morálkou).
Pomáhám v několika rodinách, kde by chtěli pečovat o své bezmocné doma (a státu ušetřit peníze). Předpisy pojišťoven umožňující předepisovat léky proti mentálnímu úpadku jsou tak debilní, že dovolují předepsat tyhle léky ve chvíli, kdy už je to opravdu na nic. To je vyložené vyhazování peněz! Ale zřejmě zpětná vazba tohoto způsobu léčení přináší někomu užitek. Sehnat pečovatelky je téměř nemožné. Praktičtí lékaři jsou v roli rukojmích, kteří nemohou prakticky nic.
Za pár let tohle bude zatraceně aktuální problém našich potomků. Nestálo by za to, začít na tom pracovat už teď? A to se neptám, kde se vezmou ty stovky lidí vyškolených na práci s propuštěnými z (mezitím rozprodaných) psychiatrických ústavů. Zejména když je to v gesci ministra, který na otázku, proč nařídil takovou zhovadilost jako psát jen jeden lék – místo dvou – na jeden recept, odpověděl, že „mu to uteklo“. Nám ale neuteklo, kdo na tom vydělává!!! A jak se k tomu staví ČLK a LOK???
Fyrdikace, náš vynález (to není pluralis majestaticus, ale „my hoši, co jsme spolu mluvili“) pochází z německého FÜR DIE KATZE, neboli česky „pro kočku“. Našel jsem teď nedávno jeden takový titulek, který se tváří jako praktické rady, ale je opravdu naprosto fyrdikační, protože se podle těch rad prostě nelze zařídit. Posuďte sami: Poradna: Co dělat, když nezvládám péči o matku s demencí (https://www.novinky.cz/zena/zdravi/clanek/poradna-co-delat-kdyz-nezvladam-peci-o-matku-s-demenci-40312307).
Moje odpověď je zdánlivě cynická, ale v našich podmínkách jediná reálná: vykašlat se na to, protože nikdo to neutáhne a nic není natolik pružné, aby péči s lidmi v terénu účinně pomohlo, některé užitečné služby jsou dokonce přímo zakázané.
Analogicky, jak stát brání jednoduché adopci dětí a udržuje tak neuvěřitelně perverzní množství dětských domovů, je znemožňována lidem péče o jejich blízké doma. Je to totiž služba na tři směny a není každému přáno mít takové finanční rezervy, že se stane zaměstnavatelem dvou pečovatelek (navíc s pochybnou kvalifikací a někdy i pochybnou morálkou).
Pomáhám v několika rodinách, kde by chtěli pečovat o své bezmocné doma (a státu ušetřit peníze). Předpisy pojišťoven umožňující předepisovat léky proti mentálnímu úpadku jsou tak debilní, že dovolují předepsat tyhle léky ve chvíli, kdy už je to opravdu na nic. To je vyložené vyhazování peněz! Ale zřejmě zpětná vazba tohoto způsobu léčení přináší někomu užitek. Sehnat pečovatelky je téměř nemožné. Praktičtí lékaři jsou v roli rukojmích, kteří nemohou prakticky nic.
Za pár let tohle bude zatraceně aktuální problém našich potomků. Nestálo by za to, začít na tom pracovat už teď? A to se neptám, kde se vezmou ty stovky lidí vyškolených na práci s propuštěnými z (mezitím rozprodaných) psychiatrických ústavů. Zejména když je to v gesci ministra, který na otázku, proč nařídil takovou zhovadilost jako psát jen jeden lék – místo dvou – na jeden recept, odpověděl, že „mu to uteklo“. Nám ale neuteklo, kdo na tom vydělává!!! A jak se k tomu staví ČLK a LOK???