Někdy v půlce srpna 1978 mi přišlo doporučeně předvolání, abych se dostavil k technické prohlídce spolu se svým automobilem 19.8.1978 dopoledne. Jelikož jsem si vybíral zákonnou dovolenou, napsal jsem Dopravnímu inspektorátu omluvu s tím, že se dostavím hned po jejím skončení v pondělí 21.8. dopoledne tamtéž.

Jak jsem slíbil, tak jsem učinil a k mému překvapení, jsem byl okamžitě obrán o řidičský průkaz (údajně poškozený), za který mi byla poskytnuta poukázka na jednu přímou cestu do místa trvalého bydliště. A byl jsem odeslán tamtéž.

Další pondělí mi volali do práce soudruzi z Ministerstva lásky, že si mohu přijít vyzvednout ŘP do Bartolomějské číslo 4 hned zítra. To mě potěšilo a chutě jsem se tam vydal (nebudu zapírat, že poučen JUDr. Motejlem o všech možných alternativách dalšího postupu).. Ale nikterak hrdinsky naladěn. Ne ale zas natolik, abych si nesl v kapse kartáček na zuby.

Mladíček od vchodu mě provedl bludištěm dvou spojených budov s různými průchody až do kanceláře, kde na stěně visel potrat, pardon, portrét soudruha Stalina (tedy Džugašviliho) vedle soudruha Felixe Edmundoviče Dzerdžinského. To, co sedělo pod nimi, se mi představilo jako Svoboda. Kecal bych, kdybych říkal, že mi bylo veselo. Dneska už je.

Jen mě bere úzkost, že jejich kamarád je dnes premiérem.