Tohle je potřeba si uvědomit spolu s pravdou, že stát má občanům sloužit, a ne jim panovat absolutistickým stylem. Stát není forma ve vlastnictví jednoho estébáka, ale soubor institucí, které mají zajistit dobro občanů. Občanů! Ani zaměstnanců, ani poddaných!

Současný sociologický rozbor naznačuje, proč působí COVID-19 tak děsivým obrazem.

Zde je například výpověď zdravotní sestry z N.Y.: Během téměř třicetileté praxe jsem neprožila to, co za posledních pár týdnů – ani když se objevil HIV a plno zdravotníků ve strachu z AIDS odešlo ze zaměstnání. Covid-19 je něco zcela jiného; jsem vyděšená. A nevím, co dalšího a horšího může na naše pracoviště ještě přijít. V práci sice ustojím projevy paniky, ale když přijdu domů, pláču. Pláču ve sprše, aby to nikdo neslyšel. Nechci, aby věděli, co se se mnou děje.

Ustrašení zdravotníci těžko uklidňují veřejnost. Zde je včerejší výpověď mladého doktora do výzkumné ankety, která analyzovala, proč je tato epidemie jiná: Odpověď rezidenta: Co mě na tom děsí? Že lidé mého věku umírají a nejsme schopni jim pomoci žádným způsobem. A že zítra to mohu být já.

Ten člověk si vůbec neuvědomil, že ZÍTRA může bý daleko pravděpodobněji živ, a kdyby chtěl figurovat na listině mrtvých, tak určitě pravděpodobněji jako oběť nehody, rakoviny, chřipky, infarktu a dalších „příčin smrti“ do statistiky.

Jak říká poněkud cynický dialog mezi chřipkou a současnou infekcí: já jsem silnější. říká virus chřipky a zabiju víc lidí, načež koronavirus oponuje, že on má lepší PR. To, co na něm děsí je údaj, že na jedné straně sice zkosí kolem 70 % lidí s různými komplikacemi, kteří by nemuseli potkat zrovna jej, ale jakoukoliv poslední kapku. Nicméně že 30 % jeho obětí se rekrutuje z lidí, kteří byli naprosto zdraví. Něco na způsob ruské rulety, jak to charakterizují sociologové na Západě. Strach je umocněn touto iracionalitou a toho se snadno zmocní psychopati.

Stát nezavře a nezlikviduje virus, ale může zneužít situace k tomu, aby zavřel a zlikvidoval, co se mu nehodí do krámu, zejména když se ocitne v rukách několika dravců (stát jsem já!) schopných vyždímat ze současné krize maximum, bez ohledu na to, co bude dál. Po nich potopa!

Zatímco lidi "dole", dělali, co mohli, vláda chaoticky rozhodovala a zrušovala svá zfušovaná rozhodnutí, parlament loutkově přikyvoval, prezident po strašné prezentaci už raději zmizel a soudní moc si nechává čas, protože práva obětí stále nedosáhla ani desetiny uznání, ve srovnání s právy těch, kteří je poškodili.

Když naříkačky pláčou, že jejich milenec v cizině je nedostupný a kdoví, zda se jim tam nespustí s jinou, připomínám jím, že jsem zažil stanné právo, třídní boj, ruskou okupaci a po ní normalizaci i Klausovu krádež pera osvobozenou jeho amnestií.

Tahle krize NESMÍ BÝT spuštěním autoritativních postupů těch tajtrdlíků, kteří dva týdny po jejím vypuknutí nedělali nic jiného, než že se předváděli jako mocní a tím posilovali svůj volební potenciál. Protože až přijde chronická fáze, budou mít také šanci - nesmíme ji jim dát!