Podbrdská prasečí bajka

V líbezném podbrdském kraji žil v jedné vesnici majitel statku – tenkrát se říkalo „statkář“, o farmářích neměl český venkov ještě tušení – jménem Emanuel, všeobecně známý jako Eman. Eman byl hodný chlapec, hrál dobře mariáš a měl přátelské vztahy se sousedy. Jednou se dozvěděl, že brdští partyzáni hladovějí a tak v důmnění, že zabije dvě mouchy jednou ranou, zabil prase a kus zabíjačky jim poslal.

Český národ byl vždy dost bohatý na charaktery, kterým se říká udavači (teď sledují dalekohledem ty bez roušek a hlásí je policii) a tak se to doneslo až na Gestapo a smrdělo to koncentrákem. Než se stačilo celé drama rozvinout, přišel za Emanem Rys-Rozsévač – z fašistické organizace Vlajka, která už se jmenovala jinak – a řekl: Emane, dej se k nám, my tě z toho vysekáme. A jak řekl, tak i učinil, když Eman splnil jeho přání.

Po válce Eman sice dostal od místních hrdinů přes hubu za kolaboraci, ale protože se vědělo, jak to vše bylo, nevypadl z toho ani „malý dekret“. Eman vesele hospodařil dál a jak na něj v zimě v roce 1948 přišly choutky, zabil prase. Také tentokrát se to doneslo nahoru a hrozil malér. Tehdy přišel za Emanem Čestmír Amort, oficiální kronikář brdských partyzánů (říkalo se, že některé obecní kroniky po válce po vzoru Koniáše napřed upravoval a teprve pak knižně vydal). mocný soudruh a řekl: Emane, dej se k nám, my tě z toho vysekáme.

Eman měl náhodou všech pět pohromadě a téhož večera zmizel „za kopečky“, jak zněla tehdejší mluva. Nějakou dobu pracoval ve francouzských dolech, vydělal si na cestu za moře, usadil se v Kalifornii a v Pomoně založil velký pomerančový sad. Tam už nebyl statkář, nýbrž farmář.

Zabití prasete na černo má různé důsledky a když dáte búček prezidentovi, můžete počítat, že už jste se „dali k nim“ a že se to nějak spláchne, ani vysekávání není zapotřebí.

Poučení: Ne každé zabité prase ti zajistí cestu do Kalifornie.