Vyskočilův hrdina jménem Kusejr, uměl drobit věci tak, až z nich nezbylo nic. Tak se mu podařilo převyprávět třicetiletou válku jako sérii hospodských rvaček, které se odehrály mezi Štěchovicemi a Stockholmem.

Po válce – mám na mysli tu druhou světovou - mi bylo šest let a udivovalo mě, jak absolventi pobytu v koncentráku mluvili raději o těch veselých věcech. Vzniklo i několik publikací koncentráčnického humoru. Viktor Emanuel Frankl dokonce už v roce 1945 napsal knihu „A přesto říct životu ano“ a Arnošt Lustig byl chodící oslavou života.

Zatím nikoho nenapadlo napsat, že koncentráky byly v podstatě užitečná věc.

Zato můžeme poněkud rozmělnit svou minulost, kde má spousta lidí máslo na hlavě. To je dobrá práce propagandisty, rozhodně ale nepatří do náplně činnosti lidí, kteří se označují za historiky.

Vůle k životu je jedna věc a totalitní režim druhá. Pokud je někdo natolik nevzdělaný, že tyhle obě věci do sebe zaplétá, aby jedna vyzněla ve prospěch druhé, nemá na místě, jež zastává, co dělat, protože není odborník, ale propagandistický břídil a jak říká Cyrano (přeložen Vrchlickým): ploskonosý blb.

Nevím, zda spectabilis (=vznešený) Pullman byl dosazen Zemanem nebo Babišem. Jistě ale je schopen vlézt do říti každému z nich a kdyby náhodou se ocitl Flilip na misce vah, ani tím rektem by nepohrdl.