Přežili jsme třídní boj, bratrskou pomoc i budování socialismu, podobně jako lidstvo přežilo dobu ledovou.

Byli jsme na tom o mnoho líp, protože nás podporovala pevná síť písničkářů, kteří a které nám dávali znát, že pod ledovou vrstvou hoří ohníčky lidství. Nikdy jsme jim dost nepoděkovali. Píseň není Devátá, ale často pomůže víc.

Karel Kryl umřel naštvanej na kompromisy, které jsme dělali s hajzly doby minulé (což byl druhý extrém od poválečné pomsty hlava-nehlava). Obdivuju o to víc Spirituál kvintet, na němž byla žádána neustále píseň Jednou budem dál. A oni dali, ač už jim lezla doslova skrz zuby. Děkuju dvojici Vodňanský – Skoumal za vynikající podprahovou podporu. Děkuju vytrvalé dvojici Dědeček-Burian, kde ten druhý neprávem schytával výpady za tatínka. Děkuju Mišíkům, Vrbové, Hutkovi, Sváťovi Karáskovi a jeho lidem, děkuju Lutkovi za kolo ve mlýně, které svou něžnou surovostí nám pomohlo zvládat dobu. A jako stálicím Jiřímu Suchému a Jitce Molavcové.

Děkuju kreslířům: Vyčítalovi, Nepraktovi, Renčínovi, Jiránkovi, Kantorkovi a dalším, kteří uměli poslat ten pravý vzkaz. Děkuju autorům anonymních anekdot a mám za to, že všem těmto a mnoha dalším by měl být vystavěn pomník, oslavující jejich účast NA PŘEŽITÍ.

Děkuju všem, kteří opisovali samizdat, děkuju kamarádům, kteří „udůchodovali“ disidenty, děkuju všem, kteří se nepodělali.

Dneska, kdy STRACH nám opět nasazuje roušky, obojky a posléze ještě pevnější ovládací prostředky, bychom na tyhle nenápadné hrdiny neměli zapomínat. Jsou tu zatraceně zapotřebí!