Psychosomatické objevy na knižní scéně
Protože dnešní den by slavil 123. narozeniny nositel Nobelovy ceny za literaturu William Faulkner (kdo o něm dneska ještě ví?) a současně dnes je tomu 507 let, co španělský dobyvatel Balboa jako první Evropan spatřil vlny Pacifiku, chci také já vám dopřát poznání, a jak jinak, než z literatury.
Zájemcům o psychosomatiku mohu doporučit publikaci Mozek, duše a tělo, kterou napsal a naposledy před devíti roky upravil švýcarský lékař a badatel Johan Caspar Rüegg a kterou vydalo nakladatelství Portál. Text, ač deset let starý a postrádající zákonitě poznatky poslední dekády, je přesto velice moderní a čtivý. Ukazuje na autorovu předvídavost; to co on klade jako hypotézy o nervové aktivitě, například firing together = wiring together, je již bráno jako základní axiom.
Knihu mohou číst i laici, nicméně budou ji číst pomalu, protože plno pojmů si budou teprve osvojovat. Neradil bych ale, aby přijali termín „mandlové jádro“, což nikdo jiný než překladatel neříká, neboť všichni vědí, co je amygdala. Hned na začátku se dozvíme, co umí stres a dál, jaké jsou naše motivační okruhy. Kapitola o bolesti, která následuje, je zcela moderní, modernější léčivé postupy ale je nutné nastudovat jinde. Psychosomatické vztahy srdce, nervového systému a psychických dějů jsou rozpracována velmi podrobněa dobře. Moc nového se v této oblasti od těch dob nenašlo.
Stres emoce a hormony a následná psychoimunologie přináší informace o základech, zde už chybí poznatky o „střevním mozku“ a mikrobiomu, zato závěrečné kapitoly o psychoterapii, paměti a neuronální plasticitě jsou kvalitní. Navzdory tomu, že poslední revize textu byla učiněna v roce 2011, stojí za to knihu číst.
Já si přihřeju polévku hned dvakrát. Nakladatelství Galen vydalo znovu moji publikaci Úzkostný pacient, která byla doplněna farmakoterapeutickými možnostmi, které se od jejího prvního vydání objevily. Je určena jak lékařům, tak pacientům, kterých je podle odhadu dostatek na to, aby uživili všechny psychiatry a psychology, kteří tu jsou. Možná, že část by našla řešení i samostatně po přečtení tohoto textu, který je sepsán srozumitelnou řečí.
A druhá kniha také vyšlá v Galenu nese název Emoce od A do P (vysvětlení atypického titulu je hned v předmluvě) a která představuje souhrnné poznatky o našem emočním světě, který je často zanedbáván a ještě častěji chybně vykládán. Čtenář se dozví, že emoce jsou řídící systémy působící často mnohem mocněji než racionální myšlení a že jsou to primárně tělesné děje, jejichž projevy (zejména při úzkosti) jsou chybně interpretovány jako symptomy onemocnění. Kniha je psána pro lidi, ne pro specialisty, takže ji zvládne pohodlně středoškolák.
Zájemcům o psychosomatiku mohu doporučit publikaci Mozek, duše a tělo, kterou napsal a naposledy před devíti roky upravil švýcarský lékař a badatel Johan Caspar Rüegg a kterou vydalo nakladatelství Portál. Text, ač deset let starý a postrádající zákonitě poznatky poslední dekády, je přesto velice moderní a čtivý. Ukazuje na autorovu předvídavost; to co on klade jako hypotézy o nervové aktivitě, například firing together = wiring together, je již bráno jako základní axiom.
Knihu mohou číst i laici, nicméně budou ji číst pomalu, protože plno pojmů si budou teprve osvojovat. Neradil bych ale, aby přijali termín „mandlové jádro“, což nikdo jiný než překladatel neříká, neboť všichni vědí, co je amygdala. Hned na začátku se dozvíme, co umí stres a dál, jaké jsou naše motivační okruhy. Kapitola o bolesti, která následuje, je zcela moderní, modernější léčivé postupy ale je nutné nastudovat jinde. Psychosomatické vztahy srdce, nervového systému a psychických dějů jsou rozpracována velmi podrobněa dobře. Moc nového se v této oblasti od těch dob nenašlo.
Stres emoce a hormony a následná psychoimunologie přináší informace o základech, zde už chybí poznatky o „střevním mozku“ a mikrobiomu, zato závěrečné kapitoly o psychoterapii, paměti a neuronální plasticitě jsou kvalitní. Navzdory tomu, že poslední revize textu byla učiněna v roce 2011, stojí za to knihu číst.
Já si přihřeju polévku hned dvakrát. Nakladatelství Galen vydalo znovu moji publikaci Úzkostný pacient, která byla doplněna farmakoterapeutickými možnostmi, které se od jejího prvního vydání objevily. Je určena jak lékařům, tak pacientům, kterých je podle odhadu dostatek na to, aby uživili všechny psychiatry a psychology, kteří tu jsou. Možná, že část by našla řešení i samostatně po přečtení tohoto textu, který je sepsán srozumitelnou řečí.
A druhá kniha také vyšlá v Galenu nese název Emoce od A do P (vysvětlení atypického titulu je hned v předmluvě) a která představuje souhrnné poznatky o našem emočním světě, který je často zanedbáván a ještě častěji chybně vykládán. Čtenář se dozví, že emoce jsou řídící systémy působící často mnohem mocněji než racionální myšlení a že jsou to primárně tělesné děje, jejichž projevy (zejména při úzkosti) jsou chybně interpretovány jako symptomy onemocnění. Kniha je psána pro lidi, ne pro specialisty, takže ji zvládne pohodlně středoškolák.