Původně jsem chtěl ocenit a vychválit Padevětovu Republiku, ale předběhl mě Michal Stehlík.

Po jeho textu už všechno dál bledne. Vzkaz těm, kteří nás tři nemáte rádi: tak to nečtěte. Je to pro vás moc dobré, jak už byly předchozí Padevětovy knihy a Stehlíkovy postřehy. Mezi námi: čekám, kdy Padevěta přejede auto...

Dám se tedy aktuálnější cestou a navedu a nálákám vás na stručnou (90 stran) publikaci francouzského žida Bernarda-Henri Levyho: Virus, ze kterého šílíme, kterou nyní vydalo nakladatelství Kalich. V době, kdy jsme všemi medii bombardováni apokalyptickými zprávami, zasypáváni čísly, které nedokážou luštit a interpretovat experti a instruováni vyhláškami, které zítra neplatí, je tu seriózní analýza našeho současného počínání. Základní otázkou (a sérií odpovědí) je: Ohrožuje nás víc nemoc, nebo naše reakce na ni?

Jacques Lacan mi kromě surrealistického pojetí psychoanalýzy z všeobecného názoru na život mnoho neřekl, ale Foucault už mi od 70. let ukázal podvojnou funkci „pomáhající medicíny“ (ještě více potom Medical Nemesis Ivana Illiche, kterou jsem měl to potěšení přeložit do češtiny). Foulcautův postřeh, že pro stát je nejpřijatelnější institucí „vězení“ se v současné situaci stává znovu aktuálním.

Levyho analýza se zaměřuje na široké spektrum problémů, od otázek epidemiologických až po pokusy o mystické zohlednění situace lockdownu. Její čtení je lahůdkou pro milovníky hledání pravdy a zpochybňování uznávaných klišé. Místy by žárlil i Ambrose Bierce, Autor je nejen místr myšlenky, ale i mistr jazyka a číst jeho jedovatosti je na pozadí každodenních mainstreamových medií pohlazení duše.

Publikace je velice kvalitním návodem k zachování rozvahy v době, která vymknuta ze svých kloubů šílí.