Dnes již toto rozdělení defektního intelektu neplatí, ale za mého mládí byly pro tyto problémy následující termíny zcela korektní diagnózou, stejně jako například apendicitida nebo ischemická choroba srdeční.

Šlo o tři – čím dál tím závažnější – stupně postižení: debilita, imbecilita a idiocie. Na co si teď sakra hrajou ochránci korektnosti? Posuďte sami.

Pro zdravotně-osvětovou stránku věnované pacienům jedné firmy, kterou nebudu jsmenovat, protože té nanynce nechci způsobit pracovní komplikace, jsem napsal texr na téma CHOROBA A STRES.

Text byl schválen, zádrhel však způsobila právnička, jíž se zdála nekorektní a příliš expresivní následující slova: KRUTÁ (v souvislosti s charakteristikou nemoci), NEŠTĚSTÍ, ZLO a ÚŘEDNICTVO. Protože jsem ten text psal skutečně pro trpící lidi, neurazil jsem se, což bych udělal v jiných souvislostech a doporučil. aby ta cenzurská blbka napsala článek sama. Nechám je, nechť si to upraví dle svého a chtěl bych pod textem dodatek: cenzurováno a upraveno.

A tak se ptám? Kam jsme došli s hyperkorektností? Odpověď, velmi expresivní, znám. Budou-li nám takoví lidé cenzirovat texty, můžem se záhy dopracovat do stavu Bradburyho F 451, kde se pro jistotu už knihy pálily!