Pokud jste to neuhodli ani na podruhé, je to závěr Nerudovy básně: Jen dál!

Po Národní třídě od Národní kavárny směrem k Národnímu divadlu kráčel národní sirotek a na vodítku v národních barvách vedl národního pejska, jímž byl typický český vořech jménem Nation, aby bylo jasné, že jsme národ na úrovni. Na Národním divadle visela cedule ohlašující, že se večer dává nejnárodnější opera, k níž napsal libreto národní práskač. jehož jméno bylo v celostátním programu DAMNATIO MEMORIAE několika generacím utajeno.

Práskat, neboli fízlovat, čili donášet na okresní výbor, udavačské Oddělení policie či jiné instituce tohoto typu, patřilo k českému národnímu charakteru, který se ku své hanbě statisticky neliší od národních charakterů národů Evropy, které jsou stejně morálně na výši. Práskači se občas těší i celonárodní nebo nadpoloviční oblibě a úctě, a to i nějakou dobu poté, kdy na ně prasklo, že vyjeli do ciziny v nájmu StB, aby tam "vytěžily objekt", nebo že je vyznamenal lidožroutský náčelník. Lidožrouti jsou přece taky lidi!

Nutno říci, že program DAMNATIO MEMORIAE neobsahuje konstantní soupis jmen, leč jak časy šly, jména se v něm střídala, někdy periodicky a stojí za to doň nahlédnout i dnes. Pak to ale někdo proflákl a když už to věděli všichni, směla se Sabina objevit i na plakátech (ale velice malinkatými písmenky). Zatímco ty dvě zpupné podvodnice, Hanka a Linda, se jako učivo probíraly juž od druhé měšťanky vejš a dodnes se tak děje. Kundera je mimo mísu, protože je velká. Fučíka už nikdo nezná, tím méně Štěpána z Pálče. Na Prodanku přece jen děti občas vezmem. A pak je potřeba vysvětlovat...

Čechové jsou národ dobrý, napsal Mácha v dedikaci k Máji a na některé prasárny by nedosáhli, tak si na ně najímají Slováky, jednak na Hrad, jednak do Strakovy akademie. Tak jako si dřív zvali Habsburky. Aby potom mohli s patřičným odstupem a přiměřeně odsuzujícím postojem říct: Tak tohle by žádný Čech neudělal! Můžete se na to dívat? táže se jeden Slovák druhého při pohledu na Jánošíka zavěšeného za žebro. Ne, odpovídá druhý, ale můžu se na to nedívat. Alespoň tak zní dialog, jak ho zachytil Karel Michal.

Tímto bych se chtěl rozloučit s rokem 2020, který patří k těm vypečeným a přát vám všem do toho příštího, lepší atmosféru! Ať mě máte rádi, nebo ne! Přeju to nám všem!!