Psychiatrická reforma - pohádky a skutečnost
Před několika roky dostala paní doktorka Protopopová na starost Babiše juniora.
Než se chlapec nadál, byl pod dozorem jejího manžela na Krymu, kde mu bylo umožněno strávit skoro jeden rok. potom se dostal nějakým způsobem zase do Švýcarska, přičemž mu nebylo dopřáno zúčastnit se jednání v ČR. Jeho protesty byly oslyšeny.
Paní doktorka nedostala hodinky s věnováním, přestože opustila NÚDZ (Národní ústav duševního zdraví, jehož šéf nebyl nadšen jejím postupem a přesídlila na Ministerstvo zdravotnictví), ale byla jí svěřena reforma psychiatrické péče, což od samého počátku smrdělo podfukem. Reformátoři totiž hodlali vypudit většinu chronických – a na život ve standardních podmínkách naprosto, ale vskutku naprosto nepřipravených – chronických pacientů z blázinců a jaké měli záměry s vyprázdněnými budovami se můžem domýšlět. Například Bohnice jsou půvabný areál a změněny v lukrativní bytovou čtvrť by se tam byty jistě neprodávaly za šesťák. Z jednoho pavilonu by bylo možné udělat kasino a z jednoho dům s nevěstami.
Jen pro přiblížení. Představte si deset let hospitalizovaného člověka, který ví navíc, že na něj vysílají paprsky skrz zeď., kterého ráno sestřičky vzbudí, zaženou do koupelny a podají léky. Pak mu naservírujou snídani, po níž následuje jakýs takýs program, ve dvanáct se servíruje oběd, po něm se zas cosi děje nebo neděje, na společenské místnosti běží telka, večer jsou léky, večeře, televize a večerka. Tak to chodí několik let. Bez kontaktu se světem venku, kde se mění pravidla, ceny, móda, bankovky, vlády, jízdní řády a všechno.
A teď toho člověka vypudí do jakéhosi společného ubytování, kde se má začít o sebe starat sám! Na to bylo prošustrováno z peněz EU opravdu dost: dvě miliardy Kč.
Pokusy takto nastavené ztroskotaly, byla to katastrofa. Venku na to nebyl nikdo připraven a pacienti nebyli ani trochu vytrénovaní a pokud byli, selhali ne po dnech, ale po týdnech. Kolaps byl zcela jasný už před rokem, milosrdně to překryl Covid, takže se o tom nemluví. Ale paní doktorka v TV dokumentu natočeném dávno přec Covidem řekla, že je vděčná psychiatrům za to, že horlivě neplnili ministerské příkazy.
Nicméně na ministerstvu sedí dál (že by vděčnost? nebo toho na Babiše tolik ví?) a budovy blázinců jsou stále žádoucí objekt... Kam pokročila reforma v době všeobecného utajování (například reálných čísel z epidemie), ví Bůh. A reformátoři.
Než se chlapec nadál, byl pod dozorem jejího manžela na Krymu, kde mu bylo umožněno strávit skoro jeden rok. potom se dostal nějakým způsobem zase do Švýcarska, přičemž mu nebylo dopřáno zúčastnit se jednání v ČR. Jeho protesty byly oslyšeny.
Paní doktorka nedostala hodinky s věnováním, přestože opustila NÚDZ (Národní ústav duševního zdraví, jehož šéf nebyl nadšen jejím postupem a přesídlila na Ministerstvo zdravotnictví), ale byla jí svěřena reforma psychiatrické péče, což od samého počátku smrdělo podfukem. Reformátoři totiž hodlali vypudit většinu chronických – a na život ve standardních podmínkách naprosto, ale vskutku naprosto nepřipravených – chronických pacientů z blázinců a jaké měli záměry s vyprázdněnými budovami se můžem domýšlět. Například Bohnice jsou půvabný areál a změněny v lukrativní bytovou čtvrť by se tam byty jistě neprodávaly za šesťák. Z jednoho pavilonu by bylo možné udělat kasino a z jednoho dům s nevěstami.
Jen pro přiblížení. Představte si deset let hospitalizovaného člověka, který ví navíc, že na něj vysílají paprsky skrz zeď., kterého ráno sestřičky vzbudí, zaženou do koupelny a podají léky. Pak mu naservírujou snídani, po níž následuje jakýs takýs program, ve dvanáct se servíruje oběd, po něm se zas cosi děje nebo neděje, na společenské místnosti běží telka, večer jsou léky, večeře, televize a večerka. Tak to chodí několik let. Bez kontaktu se světem venku, kde se mění pravidla, ceny, móda, bankovky, vlády, jízdní řády a všechno.
A teď toho člověka vypudí do jakéhosi společného ubytování, kde se má začít o sebe starat sám! Na to bylo prošustrováno z peněz EU opravdu dost: dvě miliardy Kč.
Pokusy takto nastavené ztroskotaly, byla to katastrofa. Venku na to nebyl nikdo připraven a pacienti nebyli ani trochu vytrénovaní a pokud byli, selhali ne po dnech, ale po týdnech. Kolaps byl zcela jasný už před rokem, milosrdně to překryl Covid, takže se o tom nemluví. Ale paní doktorka v TV dokumentu natočeném dávno přec Covidem řekla, že je vděčná psychiatrům za to, že horlivě neplnili ministerské příkazy.
Nicméně na ministerstvu sedí dál (že by vděčnost? nebo toho na Babiše tolik ví?) a budovy blázinců jsou stále žádoucí objekt... Kam pokročila reforma v době všeobecného utajování (například reálných čísel z epidemie), ví Bůh. A reformátoři.