Nehorázný výrok překračující mantinely očekávaného, přijatelného a konsensuálního může mít několik příčin.

Po padesátce je třeba především uvažovat o tom, nakolik čas ohlodal nervovou tkáň a zejména její kontrolní mechanismy. Je bohužel standardním úkazem, že obecně s rostoucím věkem a s ním souvisejícím úbytkem neuronů, se projevy postiženého stávají impulzivnějšími, obhroublejšími a také dost monotónními. Může to končit až rozdáváním cukrovinek před školou. (Ministry by v tomto případě musela i při těchto aktivitách doprovázet předepsaná ochranka.)

V politice pak máme nehorázné nesmysly plnící funkci „modré lži“, což je systém, sjednocující příznivce dotyčného lháře. Jeho věrná klaka mu odsouhlasí sebevětší blbost na důkaz, že jsou s ním za jedno. Příkladem je třeba Trumpova volební kampaň vedená proti Hillary Clintonové nebo článek o Peroutkovi. Nedochůdčetem v této sféře je pak například podvyživené prase v Osvětimanech, které ani všichni účastníci zabíjačky nepodpořili.

Pak jsou tu nepravdy hlásané v národním zájmu, jak na ně nedávno upozornil Karel Hvížďala, ale jak je známe konkrétně z bojů o Rukopisy. Jeden národní zájem opadl po sedmdesáti letech, kdy je už možné publikovat některé nepříjemné skutečnosti, které se odehrály po skočení války.

Ani jedna z těchto variant se nehodí na prohlášení o tom, že soudci ústavního soudu měli jisté vedlejší cíle, například naklonit si prezidenta, aby je jmenoval příště znovu. Vzhledem k tomu, že tak defektní nejsou, pokud se nepřikloníme k první shora uvedené hypotéze, musíme brát tento vyslaný pokusný balónek v souvislosti s některými pravidly knoflíkové války.

Vybavuji si z filmu scénu, kdy parta adolescentů posílá svého vyslance otestovat velikost urážky, která bude tím větší, čím silnější facku posel chytí. Když osloví čeledína, ty impotente, vrátí se zpátky se zprávou, že se jedná o velice kvalitní urážku.

Je možné usuzovat, že nebohá Marie, která na rozdíl od svého vzoru musí trapně odvolávat, testuje, kdy se její moc přiblíží moci prolhaného prezidenta a kdy už nebude třeba vysvětlovat, že „to vlastně myslela jinak“ a bude si moct říkat, co bude chtít, co jí slina na jazyk přinese, či co její nebrzděný centrální nervový systém vyprodukuje.