Krátká pouť od pokleslých forem ke kognitivní poezii, aneb „radosti života, volám tě blíž!“.

V Marsyasu Karla Čapka se setkáme s komicky vyznívajícími pokusy o velká díla. přes texty zlidovělých písní a odrhovaček až po dětská říkadla. Je to čtení osvěžující, zábavné a poučné. Mimo jiné ukazuje, kam se za těch téměř sto let posunul jazyk. Jazyk, který je odrazem doby, je to zajímavé srovnání. Dnes těžko obstojí čítankový klasik, tím méně poeta, který v té době beztrestně publikoval, pravděpodobně i prodal (jak by se k tomu jinak Čapek dostal) následující text:

nebo:


Aniž dnes ještě najdeme děti, které by hrály na pikolu, na schovku, nebo polívka se vaří, maso na talíři a rozpočítávaly se následujícím způsobem:

Mnohem pravděpodobněji se setkáme s dojemnou písní o tom, jak chytila patrola prostitutku mladou a vedla ji po štrece ulicí Celetnou a pak drama kulminuje verši:

Můj text však chce postihnout verše, které mi utkvěly v hlavě z dětství, dospívání i plné dospělosti a zaslouží si, aby byly připomenuty. Nejde mi o básníky velebící Stalina, cestu ke komunismu a možnost poroučet větru a dešti, ty najdeme dodnes v tištěné podobě. Zde předkládám především vzpomínku na poezii z tramvají, která byla pomocí šablony, barvy a válečku publikována na oknech vozů, do nichž se dalo naskakovat a s jistým rizikem z nich také vyskakovat. Vesměs šlo o témata spadající do osvěty:

Součástí nesmiřitelného boje proti úplatkům (většinou šlo o 5 dkg podřadné mlété kávy)bylo, že se dali dohromady květináři s tvrzením: Květina je dar z lásky a úcty, který se nehodnotí korunami. V dobách, než se zjevila na televizních obrazovkách reklamní figura pana Vajíčka inzerující několik tehdy dostupných potravin, jež bylo možné nakoupit v síti obchodních domů Bratrství, později Pramen, bylo rozšířené bojové heslo:

Časový skok až do roku 1989 na Letenskou pláň mi umožňuje připomenout veršovaný vzkaz Gustávu Husákovi, který mluvil o několika ztroskotancích a zaprodancích. Ten výkřik, který do Hradu musel dolehnout (a když ne, tak tam být donesen), zněl:

Abych to příliš neprotahoval, skromně připomenu vlastní kognitivní poezii, sdružující velký umělecký zážitek s nezpochybnitelnou vědecky ověřenou informaci. Nebudu uvádět báseň Výpočet objemu komolého kužele, neb ta je už ve sbírce Úplňk vydané předloni, seznámím vás zde se svou včera stvořenou epopejí, nazvanou 20. březen:

Chybí jen odkaz na lidovou píseň, což hned napravím. Tuhle jsem zahlédl na obrazovce, na niž běžně nekoukám, naše představitele a v tu chvíli mě napadla slovenská ludová: Pásol Jano tri voly u hája.