Jsem si jist, že výkal bude smrdět i tehdy, když ho korektně nazveme „zbytkovým produktem“.

Neurologii jsme stážovali v roce 1959-1960 a tam nám vyprávěl jedna pamětnice, kterak před válkou tam vozili vznešenější psychiatrické pacienty, ačkoliv byli už šílení jak ratlíci. Nicméně, aby lokálkáři a další čmuchalové neměli jasno hned při přijetí, byla pro prominenty otevřena brána neurologie. Odtud se zavolalo na psychiatrii, která se stále nachází přes park, odtud přišli dva mohutní zřízenci a „neurologický“ pacient se dozvěděl: Nyní vás převedeme na naše psychologické pododdělení.

Jiří Štuchal, který nás bohužel opustil velmi brzy, na to, co nám dával, měl oblíbenou roli klauna.
- Pane šiditeli, pane šiditeli, smí se žíct panu šiditeli, že je blbec?
- Absolutně ne, klaun!
- Pane šiditeli a smí se žíct blbci, že je šiditel?
- Pochopiteklně, že ano.
- Tak vám děkuju, pane šiditeli.

Humor je obranou slabých, protože je to dar, který jim umožňuje přežít utrpení, jež jim způsobují mocní. Proto mocní příliš humoru nefandí, nevěří mu a právem ho podezírají, že jejich velkolepost podkopává. Někdy je ale srandy konec!

Výsledky šetření NKÚ ukazují, jak vláda selhala a na tapetě je Adam Vojtěch (nyní vysoký činitel na severu Čech) a Jan Hamáček, který je stále ještě ministrem a místopředsedou vlády, která se tak zachovala. Zapomíná se drobet na to, že v rozporu s předpisy se zmocnil vedení všudypřítomný premiér, který se rozhodl VŠECHNO řídit. Až to budou policajti vyšetřovat, neměli by zakrýt svou paměť milosrdnou clonou korektnosti. Ano pane premiére, ANO!