Ouplné Luny bledá tvář se nám zjeví v neděli večer jako neklamná předzvěst významných – od nepaměti lidmi svěcených - dnů. Po minutových Vánocích se blíží covidové Velikonoce.

Člověk má kromě biologických a psychosociálních také potřeby duchovní, vyjádřené (někdy zcela nevědomě) potřebou smyslu a potřebou sebepřesahu. Nejsme s tím sami, naši blízcí příbuzní v živočišné říši tohle založení zřejmě mají také, jak dosvědčují některé jejich rituály, které se samotným základním přežíváním nemají nic společného a jeví se jako elementární magické praktiky. Magie je základ jak vědy, tak víry, které dlouho žily v míru a vzájemně se obohacovaly. Einstein prohlásil, že věda bez víry je chromá a víra bez vědy slepá.

Sepjetí s přírodou určuje i data velkých událostí na čas rovnodenností a slunovratů. První mýty jsou odpovědí na základní „dětské“ otázky: kde jsme se tu vzali, když jsme smrtelní, co bude potom, jaký tady máme smysl? První kulty organizují sociální život jak s ohledem na přežití, tak s ohledem na harmonii s vyššími principy. Den, kdy vznikl svátek Pesach, nebyl zvolen náhodně. 15. nisan spadá právě do uzlových momentů roku.

Židovská komunita hodlající emigrovat nestačila nechat vykvasit těsto na chleby a proto se na paměť této situace pojídají macesy, což mezi námi není až taková lahůdka. Nicméně křesťanský svátek nazvaný „Hod Boží velikonoční“ už vypráví, že Bůh hodoval (a nikoliv, že něčím házel, jak jsem se prapůvodně domníval). Když může Ten nahoře, my můžeme taky. Neměli bychom ale zapomínat na duchovní odkaz, která pro křesťany činí z Velikonoc významnější svátek, než narození pacholátka v Betlémě.

Nemusí být člověk věřícím, aby mohl pochopit smysl a význam největší oběti. Spiritualitu vidím jako otevřenost k celému množství těchto poselství, religiozitu pak už jako svázanost na jedné straně s tím, co mě přesahuje, na druhé s lidmi stvořenými institucemi, které jako dědičky prvních kultů tuhle oblast regulují (někdy k její škodě).

Nelze dvěma pánům sloužit: Bohu a Mamoně. Tak pravil Ježíš. Sloužili jsme Mamoně velmi intenzivně a dost dlouho, jedním z čelných služebníků byl a je sám pražský arcibiskup (spíš arciťbiskup). Ověřená pozorování ukazují, že po velkých katastrofách se spiritualita probouzí a religiozita narůstá. A tak místo obligátních orgií jídla a pití by se mohly letošní Velikonoce stát příležitostí k duchovnímu zamyšlení a povznesení. Z toho, co poskytovala Mamona, velmi mnohé – po přejití vichřic hněvu – už nebude, duši s jejími potřebami však máme stále. A ta je pro náš život užitečnější než poslední model toho či onoho.