Starozákonní Jákob, který se později popral s andělem, se živil velmi zdravě, protože mísa čočovice, za kterou koupil prvorozenství, byla mísou čočky červené. A zde se dozvíte, proč tak zdravé.

Jen pro připomenutí ze Starého zákona. Chlapci byli dvojčata a údajně se handrkovali už v děloze. To není nic podivného, dnešní věda má za to, že dvojčata v děloze opravdu soupeří. Mladší bratři bývají hajzlíci. Zatímco ti starší ryjou zkrvaveným nosem brázdu životem, tak po ní ti mladší pohodlně kráčejí. Proto je tato životní nevýhoda kompenzována institucí zvanou prvorozenství, kdy ten nejstarší zase dostane celou odpovědnost (počínaje zadluženými rodinnými podniky a konče péčí o mladší sourozence a jejich potomstvo).

Tatínek Izák, který staršího Ezaua i mladšího Jakoba vozil ve dvojčecím kočárku po prašných cestách biblické krajiny, měl raději Ezaua, který byl navíc chlupatý (jak Ezau) a když vyrostl, stal se z něj pytlák a nosil mu zvěřinu, zatímco Jákob sděl doma a sem tam pro něj zabil kuře nebo králíka a ještě to okecával, že maso je nezdravé. Sám byl vegetarián toho typu, že smí krást slepicím vejce, protože choval slušné nosnice Hybridky. A byl, ve srovnání s chlupatým Ezauem, maminčin mazánek.

Jednou se Ezau vrátil z lesa s nepořízenou, hladový jak vlk, protože jediné, co tam našel, byly houby, které vyrostly z toho – alespoň podle Boženy Němcové – jak svatý Petr chodil s Kristem po zemi. Jak je známo, protože se Petr houbami, resp. tím, z čeho vznikly, vůbec nezasytil, měl i Ezau s glykemií namále. A tak povídá bráchovi: "Dej mi kus oběda, přestože je to blaf." Jakob, když viděl, jak je Ezau vláčný, nabídl mu svou čočku, ALE výměnou za prvorozenství. Plácli si na to a výsledek – kterak Ezau ostrouhal – se dočtete v příslušné kapitole (25. a dál) knihy Genesis.

Poučení, které z toho plyne, nebylo jasné ještě ani autorům Bible, kterým věda byla fuk. Čočka je to tiž nesmírně zdráva, a ta červená kór (spisovně: zejména). Přináší nám totiž užitek skrzevá sto milionů breberek, které máme v břiše. Tedy ne všechny, ale přes ty hodné, které tím, že spořádají luštěniny, od fazolí po cizrnu, dělají pro nás spoustu prospěšných věcí. Nejenže pomáhají trávení, vyrábějí plno užitečných molekul a podporují imunitu, ale také podporují tzv. bariérovou funkci střevní stěny.

Zde je nutná malá odbočka: ze střeva se do těla mají dostat jen některé látky. Když proniknou ty, které do těla nepatří, je to mrzuté a dělá to neplechu. Proto se všechny mechanismy snaží, aby hráz (bariéru) mezi tím vším, co je ve střevě a zbytkem těla, co nejvíc utěsnily. Když se nezdaří, alternativci mluví o „děravém střevu“, my vědci, jelikož nejsme alternativci, ale jsme vznešení, používáme anglický termín „leaking gut“ (prosakující střevo). Leking gut, stejně jako děravé střevo je pak příčinou řady nemocí.

Čočka, zejména pak červená a bakterie, které ji zpracovávají, jsou součástí ochrany hranic, které jsou pak pevnější než hradby Karlštejna.