Co chci říct generacím, které nám kladly tuhle otázku.

Od chvíle, kdy naši zem opustil poslední ruský okupační voják uplynula tři desetiletí. nadšení, pohody i zklamání, nepochybně však úžasného zbohatnutí celé společnosti a otevřených možností.

Když jsme občas vysvětlovali ve školách, co to byla „výjezdní doložka“, co opravdu představoval „kádrový strop“, co tisklo Rudé právo a co obnášelo být občanem druhé kategorie, dostávali jsme. od těch kteří vstupovali do života dospělých, shora uvedenou otázku: proč jste si to všechno nechali líbit?

Odpověď byla srozumitelná: bylo tu 20 000 ruských tanků a několik stovek usilovných kolaborantů, kteří v roli kápů střežili potenciální ruskou gubernii. Největší ničemové z nich, Bilak, Husák, Kolder, Indra a další dávno vymřeli. Ale jak nás ujišťují komunistické popěvky, vstanou noví bojovníci. Zlo a jeho představitelé nikdy tuhle Zemi neopustí.

Kolaborantů zde není zdaleka tolik, blbých, kteří se jim obdivují, zůstává konstantní procento. A já se ptám, už za zenitem svého života, těch chytrých, kteří mezitím dospěli: Vy si to teď necháte líbit?

Pokud ano, bude vám dopřáno totéž, co už dobře známe. Pokud se tato společnost nevzbudí a nepošle zrádce, kam patří, nečeká ji nic dobrého.