Které prase na youtube
je schopné vložit do čtvrthodinové nahrávky Ravelova Bolera dvě reklamy?!
Nenávist k reklamním vsuvkám vedla k vynálezu televizního ovladače s nezměrnými důsledky pro BMI jeho uživatelů. Protože stačí pohnout prstem a není třeba zvedat svou postavu, čímž ubylo i toho nejmenšího pohybu v domácím prostředí. Převalit se pak do postele vyžaduje minimální námahu.
Reklama je vnucování něčeho, co člověk nepotřebuje. Reklama mu má vymýt mozek natolik, aby napůl hypnotizován si dotyčnou komoditu – ať už je to hrubě nezdravá potravina, zboží, zájezd či „nevídaný“ zážitek pořídil. Nepamatuju se, že bych kdy zažil reklamu na kvalitní chléb nebo na mrkev. Zato v devadesátých letech měla svou naprosto zbytečnou reklamu na NOVĚ i jedna prostitutka převlečená za policistku. Jak ji a její kolegyně přesvědčila realita, byly to vyhozené peníze.
Reklamy jsou vesměs stupidní, protože se obracejí k populaci, jejíž IQ se nalézá na levé straně Gaussovy křivky, když je však ti s vyšším IQ sledují systematicky po delší dobu, octnou se tam také. Podle mého reklamy jsou aktivitou vyvolávající stres a tím zabíjející pracovité mozkové buňky. Nicméně – jak mi referují ti, kteří televizi sledují – existuje zřejmě kartelová dohoda, že reklamy v jednotlivých stokách neboli kanálech se vypouštějí ve stejnou dojednanou dobu. Nepomůže tady ani přepínač.
Když Cimrman uvedl na Broadway Maryšu pod přitažlivým názvem Mary Show s očekáváním, že New York jí bude ležet u nohou (pokud ty nohy budou vidět), neobešel se bez podpory reklam, takže po slavné větě, Francku, už jsi dal kravám? vyběhl na forbínu mladý muž s cedulí, z níž přerecitoval text: Multikráva – ideální přípravek na podporu dojivosti. A tak to šlo po celou dobu představení.
Čekám, kdy nějaký génius vymyslí u příležitosti velkých státních svátků, že obohatí hymnu (místo těch dříve požadovaných šestnácti taktů). V tom případě si dopředu patentuji následující projekt: Kde domov můj, kde domov můj? Před orchestr vbíhá dívka v nějakém bohatém kroji složeném z různých prvků, jako v New Yorku také s cedulí, z níž odrecituje: NEJLEPŠÍ PŘÍPRAVEK PROTI ŠTĚNICÍM DOSTANETE.... a budeme konečně cool a in. Možná by si další reklamu zasloužil i Boryš, který umí po skalinách.
Nenávist k reklamním vsuvkám vedla k vynálezu televizního ovladače s nezměrnými důsledky pro BMI jeho uživatelů. Protože stačí pohnout prstem a není třeba zvedat svou postavu, čímž ubylo i toho nejmenšího pohybu v domácím prostředí. Převalit se pak do postele vyžaduje minimální námahu.
Reklama je vnucování něčeho, co člověk nepotřebuje. Reklama mu má vymýt mozek natolik, aby napůl hypnotizován si dotyčnou komoditu – ať už je to hrubě nezdravá potravina, zboží, zájezd či „nevídaný“ zážitek pořídil. Nepamatuju se, že bych kdy zažil reklamu na kvalitní chléb nebo na mrkev. Zato v devadesátých letech měla svou naprosto zbytečnou reklamu na NOVĚ i jedna prostitutka převlečená za policistku. Jak ji a její kolegyně přesvědčila realita, byly to vyhozené peníze.
Reklamy jsou vesměs stupidní, protože se obracejí k populaci, jejíž IQ se nalézá na levé straně Gaussovy křivky, když je však ti s vyšším IQ sledují systematicky po delší dobu, octnou se tam také. Podle mého reklamy jsou aktivitou vyvolávající stres a tím zabíjející pracovité mozkové buňky. Nicméně – jak mi referují ti, kteří televizi sledují – existuje zřejmě kartelová dohoda, že reklamy v jednotlivých stokách neboli kanálech se vypouštějí ve stejnou dojednanou dobu. Nepomůže tady ani přepínač.
Když Cimrman uvedl na Broadway Maryšu pod přitažlivým názvem Mary Show s očekáváním, že New York jí bude ležet u nohou (pokud ty nohy budou vidět), neobešel se bez podpory reklam, takže po slavné větě, Francku, už jsi dal kravám? vyběhl na forbínu mladý muž s cedulí, z níž přerecitoval text: Multikráva – ideální přípravek na podporu dojivosti. A tak to šlo po celou dobu představení.
Čekám, kdy nějaký génius vymyslí u příležitosti velkých státních svátků, že obohatí hymnu (místo těch dříve požadovaných šestnácti taktů). V tom případě si dopředu patentuji následující projekt: Kde domov můj, kde domov můj? Před orchestr vbíhá dívka v nějakém bohatém kroji složeném z různých prvků, jako v New Yorku také s cedulí, z níž odrecituje: NEJLEPŠÍ PŘÍPRAVEK PROTI ŠTĚNICÍM DOSTANETE.... a budeme konečně cool a in. Možná by si další reklamu zasloužil i Boryš, který umí po skalinách.