Z celého srdce a s dojetím děkuji vedení Psychosomatické společnosti a zejména PhDr Lídě Trapkové a MUDr. Vladislavu Chválovi za udělení Purkyňovy medaile. Tohle vrcholné ocenění mě hřeje o to víc, že vím, s jakými formálními problémy to bylo spojeno.

Před půlstoletím byla v Praktickém lékaři, prezidiálním časopise ČLS JEP, oficiálním ideologem RSDr. Beránkem psychosomatika označena za reakční pavědu. Přesto se nám podařilo uskutečnit několik pracovních konferencí a schůzek, na nichž jsme nebyli jen my, „mladí, drzí, ve svetru“, ale významné osobnosti naší medicíny.

Nelze zapomenout na účinnou spolupráci s kolegy ze Slovenska, která využívala určité rivality obou národů k posouvání věcí dopředu (aj v Prahe už to majú, nebo, vždyť už to dávno běží v Pezinku). Mezi to organicky zapadaly každoroční zářijové kongresy sociální psychiatrie, na nichž vystupovali i jinde zakázaní disidenti, například Jiřina Šiklová a kde se psychosociální vlivy na zdraví a nemoc také probíraly, byť z jiného úhlu.

Do světa jsme vyrazili pod křídly psychiatrie a od samého počátku – přestože psychiatři tvořili nezanedbatelnou část členstva – bylo zřejmé těm, kteří to s psychosomatikou mysleli vážně, že to není optimální zakotvení, protože psychosomatika je něco zcela jiného a obsahově mnohem bohatšího než aplikace psychiatrických postupů v somatické medicíně. Také psychoterapie samotná není dostatečným řešením.

Vydobytí samostatnosti nebylo jednoduché, protože každá instituce je toho mínění, že čím víc toho má pod sebou, tím je dokonalejší, progresivnější a hlavně mocnější. Samostatnost tedy máme, teď ještě svobodu, což je běh na dlouhou trať lemovanou jednáním s pojišťovnami a dalšími překážkami.

Jsem poctěn, že v tomhle živém a biofilním společenství jsem získal tak vysoké ocenění dřív, než jsem se stal legendou, což se některým profláklým živolám stává post mortem. Byl bych rád, kdyby odlesk medaile padal i na mé blízké, ať již jde o rodinu nebo spolupracovníky, kteří různě dlouho a trpělivě snášeli také moje mouchy.

Ještě jednou děkuju. Moc!

5.5.2021 Radkin Honzák

Psáno pro Psychosom; zde se trochu vytahuju.