Dnes má sedmasedmdesáté narozeniny Orwellova Farma zvířat a titulek je ze zvířecí hymny. Stojí znovu celá za přečtení

Netušili jsme, že to, co bylo výsadou diktatur, přinese blbě provozovaná demokracie. Když nás na začátku šedesátých let s jejím textem ve vlastním překladu ve večerních předčítáních seznamoval Míla Beran, rozuměli jsme velmi dobře, co to znamená, že všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou rovnější. Byli jsme občany druhé kategorie a také jsme ještě dobře pamatovali na dobu, kdy žádné zvíře nezabilo jiné zvíře bez příčiny. Prasata vládla skutečně v duchu Orwelova textu a dobře vychovaní psi dokázali roztrhat člověka, který chtěl opustit tuhle farmu, dřív než stačil dojít k drátům.

Za několik let na to jsme se na několik měsíců nadechli, bychom znovu pocítili v celém rozsahu kompletní Orwelovu produkci a dožili se roku 1984, kdy děti dostávaly k Vánocům soupravičky pro malé fízly, aby mohly udávat své rodiče po vzoru Pavlíka Morozova. Ten sice z čítanek už vymizel, ale na seznamek pomocníků StB přibývala jména našich bližních.

Jak nás poučil soudruh Václav Klaus senior, o svobodu se nepřičinil Václav Havel a disidenti, ale ty miliony lidí, které nedělaly v zásadě nic jiného, než že kradly. Jak vzpomínal novinář a redaktor Lidovek (netušil tehdy ještě, že je jednou koupí Mafra) na svůj rozhovor s jedním "světským“ v kriminále Ruzyni. Ten se ho ptal, proč tam je a Jirka po pravdě odvětil, že za rozvracení republiky. Odpověď byla přesně v Klausově duchu, neb ten muž pravil: Dřív než vy ji rozvrátíte, tak my ji rozkradem!

Pak přišel listopád a ti, kteří ještě včera říkalo „charašó“, dnes neodpověděli jinak než „oukej“. To jsme opravdu občas oukali, pardon, koukali až zírali. Nezájem o vytvoření občanské společnosti vedl k vítěznému tažení a posléze naprosté degeneraci politických partají a než jsme se nadáli, máme zase v čele Napoleony s jejich Kvikálky přepisující pravidla po svém a šlechetná prasata nám rozdávají sliby a koblihy a bonmoty a kecy a kecy a kecy...