Jak moc vysušeného ještě máme prezidenta? Je pravda, že salám Junior z Babišových Kosteleckých uzenin je předmětem vyšetřování?


Jak může ministr vrátit do oběhu vyhlášku, kterou včera soud zrušil? A pak za to potrestat podřízené! Ryba smrdí od hlavy a je na čase, abychom si to uvědomili a ti, kteří si to uvědomili, aby to dali znát také ostatním, kteří jsou ještě oslepeni září vycházející z našich mocných, že tu není něco v pořádku. Kde je to dítě, které řekne nahlas, že král je nahý?

O sušeného prezidenta má zájem hlavně armáda, jejímž je vrchním velitelem, už týden v pracovní neschopnosti.

Není třeba budit hrdost, ta se vzedme kdykoliv náš hokejový mančaft něco vyhraje a pak se všichni hrdí sejdou na náměstích a dmou se hrdostí. Na vědce zdaleka ne. A filosofie a etika jsou dnes slova z archaického slovníku. Bylo by ale načase, aby se tam shromáždili lidé, kteří se ani nemusí dmout, ale budou myslet. MYSLET! Hlavou!!

Libor Vodička zaznamenal, že v téže době, kdy Češi usilovně a svorně sbírali peníze na Národní divadlo, Maďaři tutéž akci směřovali k postavení parlamentu. Ač demokracie v obou zemích dnes dostává na frak, stojí za to vrátit se zpět a uvažovat. Chceme divadýlko nebo parlamentní demokracii?

Když se novinářům přikazuje, na co se smějí ptát a dostávají se do ohrožení, když mají „blbé otázky“, je něco shnilého ve státě. Je na čase otevřít oči.

Je to pravda slabá naděje, když uvážíme, že 40 % generace našich rodičů v čele s Edvardem Benešem naběhla na vidle Stalinovi, když národ jak stádo ovcí byl voděn podvodníky, zloději plnících per a evropských fondů, kteří se obestírali aureolou proroků a spasitelů. Přesto ta naděje tady žije.