Pohodové čtení do pošmourných dnů.

Sloupky Evy Turnové se čtou velice dobře, jak jsou periodicky otiskovány a jejich souborné vydání překvapí bohatým spektrem námětů a vždy jejich inteligentním a zábavným zpracováním. V jednom z nich odpovídá na všetečný dotaz, co dělá, když jí celý týden nic kloudného nenapadne a musí odevzdat rukopis. Já jsem zajásal nad sloupkem o holmesovském ševci a ještě víc o kapele plné pozitivních diskriminací. Soubory vyšly začátkem října hned dva najednou, TURNOVÝ HÁJ 8 a TURNOVÝ HÁJ 9 (nakl. Eturnity) a myslím, že stačí, že na ně upozorním a dále už je nebudu vychvalovat, protože osudem všech předchozích bylo rychlé rozebrání, což nepochybně přijde i teď.

Ženská převaha se projevuje nejen množstvím vydaných knih, ale také počtem ocenění. Na některé další Veronika Štěpková, autorka DOPISŮ Z ASIE (nakl. Albatros) nepochybně dosáhne. Tohle je pestrá mozaika zážitků z několikaletého pobytu v Kambodži, Bangladesši a Honkongu, kde spolupracovala jako zaměstnankyně OSN při řešení nejrůznějších krizových situací, které líčí střízlivě a věcně, bez zbytečné dramatizace. Stejně střízlivý je i popis jejího meditačního pobytu, který mi imponoval věcným a civilním přístupem bez pathosu, jímž bývá většina podobných líčení zatížena. Knížka má 96 stran a přečtete ji jedním dechem.

Herec a dramaturg Jiří Šesták napsal bezvadnou knihu nazvanou CESTA JINAM (KANT) zachycující pozdní roky reálného socialismu na Šumavě, kam se nesmělo. Hlavní hrdina, dědic chalupy v hraničním pásmu, zažívá pozoruhodné příběhy při setkávání s neméně pozoruhodnými lidmi. Kromě chalupářské tématiky, která částečně navazuje na Františka Nepila, je tam skvostně zachycena atmosféra období normalizace se směsí nadějí, ale hlavně strachu a nedůvěry ohýbající lidi do loajálních postojů s nevztyčenou hlavou. A to všechno se odehrává na Šumavě, v jejím klíně a její náruči, které autor vzdává doslova milostnou apoteózu.

Dochází na nadpis. Tyto zadrmolené otázky profesora soudního lékařství v překladu do srozumitelné češtiny znějí: pád z výšky a smrt dítka. To už se nám do naší knihy nevešlo. Ale jinak je tam mnoho zajímavostí o životě na lékařské fakultě v létech 1956 – 1962. Napsali jsme ji v době uzavření všeho, krom internetu, systémem ping-pong s Jirkou Koťátkem a nazvali ji ve vzpomínce na slavný výrok milé a posléze ženy jednoho přítele: KDO OPIL JIŘÍHO (Galén). Pokud si někdo všímá, že ta doba se kryje s vybudováním a zničením Stalinova pomníku, tak v tom opravdu prsty nemáme.