Oslabená nebo rozkmotřená fluida jako příčiny šílenství. Jejich posilování a léčení.

Zatímco v dobách označujících se a považujících se za osvícené byli šílenci izolovaní v nejrůznějších zařízeních hlavně odstraněni z veřejného života a v izolaci napravováni různými typy morální léčby, v terénu probíhaly četné pokusy, jak je léčit. Zajímavé je, že ve filosofii tehdejší léčby nevystupovalo tělo jako něco jiného než duše a že bylo naopak považováno za „viditelné zhmotnění jeho nemoci“ . Proto také převažující postupy patřily zpočátku do somatické oblasti a cíleně se obracely na „mravní tělo“.

U kořenu problémů různých melancholií delirií a mánií, bludných poruch i debilty je zásadním problémem nesoulad a slabost fluid, s nimiž je třeba nějak rozumně naložit. Řešit fluida je základním požadavkem té doby. Asi se stejnou urputností, jakou dnes věnujeme serotoninu.

ZPEVŃOVÁNÍ byl jeden z hlavních postupů, vycházející z úvahy, že i mánie s projevy divoké zuřivosti je projevem slabých fluid. Fluida je proto třeba posílit. Patří sem například „Voda uherské královny“, ale také věci odporně smrdící, které mají fluida nabudit: hnijící maso, nebo pálené peří. Jedna látka je však nejúčinnější, protože je sama o sobě vyjádřením síly a pevnosti, a tou je železo, které účinkuje hned. „Hippokrates anglické medicíny“ a zakladatel nozologického systému (symptom – syndrom – nosos = příznak – typický soubor příznaků – nemoc) byl zastáncem užívání železných pilin, které zlepšuje stav fluid posilováním blan a nervů. Jeho současník popsal svého pacienta, který úspěšně polykal denně 15 gramů tohoto léku.

PROČIŠŤOVÁNÍ se neukotvilo pouze v tomto období a je dodnes oblíbenou procedurou. Hydrocolonterapie je oblíbeným rituálem pacientů v Karlových Varech. Zkažená fluida je třeba odstranit. Smrduté substance jsou tu tím nejčastěji používaným prostředkem. Nutno říci, že to není jic nového. Již v papyru Kahun z 19. století před Kristem doporučují vykuřování při hysterii, jejíž příčina spočívá v tom, že se utrhla děloha, courá po těle a kde se přicucne, páchá neplechu. Vonná vykuřovadla ji měla přitáhnout zpět, zatímco vykuřovadla smrdutá ji přimět, aby se vrátila a ženu zase zašpuntovala, aby do ní smrady nevnikaly. Slavný chirurg Ambroise Paré dokonce vymyslel vaginální pesar, kudy měla vykuřovadla usnadněnou cestu.

Užívají se také léky zabraňující kažení, především myrta a aloe. Anglický lékař Allen zcela zklidní svého pacienta, když mu po dvakráte odebere něco krve a místo ní vstříkne o něco menší množství krve telete.

Škodliviny ale mohou opustit tělo i přes kůži, proto se navrhuje potření látkou zvanou Oleum cephalicum, která na hlavě vytváří malé puchýřky, vytváření spálených puchýřů nebo malých jizev na různých místech těla, ale také naočkování svrabem.

Per os, neboli ústy, jsou doporučovány hořké a ostré látky, které nejspíš mají zošklivit nežádoucím fluidům pobyt v těle; je to třeba kofein nebo chinin , dobrý je také ocet. Tím je ale užitečné třít současně hlavu.

MÁČENÍ patřilo mezi prověřené postupy a jakkoliv jeho počátky můžeme nalézt v rituálním omývání , osvícenci viděli ještě další léčebné účinky vody. Voda je dobrá, avšak ve spojení s mýdlem, které rozpouští všechno je ještě )činnější. Nicméně pokud není Hellada po ruce, čistá voda stačí. Nejlepší je, aby byla použita překvapivě a dost dlouho.

Léčebné účinky vody byly objeveny (jako mnoho jiných spíš vytaženy na světlo) mezi 17. a 18. stoletím, kdy vezli na káře šílence pevně připoutaného, on se však stačil nějak vyprostit a vrhnout se raději do vody, kde se zdálo, že se utopil. Ale neutopil, naopak se zcela uzdravil. Pinel nechával ze svých mazaně upravených můstků pacienty nečekaně spadnout do vody a jsou zachyceny ještě fotografie se Salpetriére, kdy ze štaflí vyprazdňuje zdravotník kýbl vody na ženu ležící na podlaze a pro jistotu drženou čtyřmi ošetřovateli (na které to také muselo také nacákat!).

POHYB je poslední z kardinákních metod a ten přežil do dnešní doby jako součást všech léčebných režimů kromě Moritova. Dnes už nejsou uplatňovány všechny tehdy doporučované formy, ačkoliv chůze, běh a hipoterapie přetrvaly v téměř originální podobě. Za drastickou považuji kasuistiku pasivního pohybu mladého muže, kterému bylo dopřáno nedobrovolně strávit pět neděl na moři, zřejmě trpět mořskou nemocí hůř než Darwin na Beagle a tak se raděj uzdravil.

Teprve na konci 18. století objevuje medicína také nutnost psychologické léčby. Začíná to muzikoterapií, která slaďuje a harmonizuje tělo i duši, později přicházejí ke slovu výchovné metody, jejichž pravou podstatou je strach. Ten má zapůsobit tak, že mysl se raději vrátí k normálnímu stavu.

Mesmer se intuitivně propracovává k sugesci, která ač zavržena jako neexistující Královskou akademií věd v Paříži, přežívá po cirkusech (podobný osud měl i rajský plyn ) a kuriosními cestami se přes cirkus v Anglii dostává k Janetovi, Bernheimovi a nakonec k Charcotovi do Paříže.