Havlíčkův epigram to vysvětluje, ale neříká, že začaly 4.11.1419 u Živohoště.

Husiti byli mírumilovní lidé a tak pro zachování míru nosili zbraně pro jistotu i do kostela. Ondyno, v hezkém letním dnu 1419, pod vedením Jana Želivského se vypravili po mši v kostele s nejvyšší chrámovou lodí v Evropě (chrám Panny Marie Sněžné) drobet vyplenit kostel svatého Štěpána a odtud zamířili k nedaleké Novoměstské radnici, kam to měli jen dvě zastávky tramvají číslo 22. Tam se rozpočítali na první a druhé a ti první vešli do radnice, odkud okny vyházeli konšely na dole nastavená kopí té druhé skupiny. Václava z toho trefil šlak a správcem Čech se stal jeho bratr, dobrý císař Zikmund (nespáchal ani jeden pogrom a vědom si hodnot pozitivní diskriminace, dal cikánskému vévodovi Ladislavovi jakož jeho lidu něco jako české pasy – od té doby se tady říká cikánům Romové a na Západě Bohemians).

Kněz Koranda byl také pro mírumilovné řešení a tak dal pokyn poutníkům do Prahy na mejdan plánovaný na 10.11. (převezení těla sv.Ludmily), aby si místo poutnických holí vzali kvér nebo něco podobného. A dobře věděl, proč!

U Živohoště panská vojska přepadla poutníky od Sezimova Ústí, ti sice z velké části – ač ozbrojeni lepší výbavou než poutnickými holemi – padli do zajetí, ale zbylí povolali posily od Nového Knína a tam se strhla první bitka (moc víc to nebylo, ale tudy to začalo a skončilo až u Lipan) mezi katolíky a husity. Začala tak oslavovaná aktivita škodící naší zemi víc než sedm ran egyptských, která nás připravila o plno hodnot a zbrzdila hospodářský a sociální vývoj o jedno století!!! Tím jsme se pak dlouho chlubili.

Osada Živohošť jako kdyby masakry přivolávala. V květnu 1945 zde zastřelili esesáci sedm lidí a jejich těla naházeli do Vltavy. Když šly ledy po zimě 1947 nebo 1948, urazily hlavu sv. Janovi, který stál na břehu Vltavy. Pro všechny tyto důvody raději osadu v roce 1954 raději zatopili. Dvacet metrů pod hladinou stojí soška Panny Marie, u níž se voraři modlívali před Svatojánskými proudy.