Měl se stát stavitelem majáků jako jeho předkové
Místo toho byl vyprávěčem příběhů z nichž jeden nás všechny dodnes doprovází
Robert Louis Stevenson se narodil dnešního dne, tedy 13. listopadu, v roce 1850 v Edinburghu a přestože byl pohřben na ostrově Samoa v pouhých 44 letech jako „tusitalu“, což znamená vypravěč příběhů, zanechal po sobě úctyhodné dílo, které bylo oceňováno již za jeho života, pak zavrhováno a znovu objeveno až na konci minulého století. Nutno říci, že česká společnost k němu byla spravedlivější než anglická a že některá jeho díla mi bylo dopřáno číst již během mého dětství. Byť někdy v trochu archaickém překladu (Skřítek v láhvi).
Vzpomeňme ale geniálního vhledu do prapodstaty lidské duše, doktora Jekylla a pana Hydea, které bych dodnes viděl jako povinnou literaturu pro všechny, kdo se zabývají jakoukoliv vědou o člověku a činností v této oblasti. Jestliže dnes je opakovaně skloňováno substantivum „psychopat“, měli bychom vědět, že to nejsou jen Hadi v oblecích, (Hare) nebo ti, kteří vládnou Moudrostí psychopatů (Dutton), ale že to může – a nejčastěji bývá – Fallonův Psychopat v mém mozku. Tedy to, co měl na mysli Solženicyn, když řekl, že hranice mezi dobrem a zlem vede mým srdcem.
Jekyll a Hyde by mohli připomenout tápajícím v současné tekuté době (Bauman), která popírá jakékoliv etické hodnoty, že je rozdíl mezi dobrem a zlem. Že dobro je to, co pomáhá MNĚ I OSTATNÍM a zlo je to, co jim škodí. Příběh je lepší než kázání. Archetypy bohů pak odpovídají nastaveným pravidlům. Aztéčtí bohové vyžadovali lidské srdce, Šiva nebyl také nijak líbezné stvoření, Jahve sice na poslední chvíli Abrahámův nůž nad Izákem zastavil, ale později neváhal se vsadit (jak říká Bradford: o deseticentový doutník) o Joba, zatímco křesťanství, k němuž se teď Evropa horlivě hlásí, říká: Milovati budeš bližního svého jako sebe sama.
To dokázal Stevenson i svým životem, když se zasloužil o zlepšení životních podmínek obyvatel ostrova Samoa, odkud byli na jeho popud odvoláni dva ze správců, kteří chtěli ostrov řídit jako svou firmu. Proto ho také obyvatelé pohřbili se všemi poctami po jeho smrti (patrně na cévní mozkovou příhodu).
Jak uvádějí spolehlivé prameny, patří mezi prvních 25 nejvíce překládaných auttorů. Že v nás zájem o moderní pohádky vyprávějící o vítězství dobra nad zlem stále přitahují, svědčí vůbec nejpřekládanější autorka, Tou je Agáta Christie.
Robert Louis Stevenson se narodil dnešního dne, tedy 13. listopadu, v roce 1850 v Edinburghu a přestože byl pohřben na ostrově Samoa v pouhých 44 letech jako „tusitalu“, což znamená vypravěč příběhů, zanechal po sobě úctyhodné dílo, které bylo oceňováno již za jeho života, pak zavrhováno a znovu objeveno až na konci minulého století. Nutno říci, že česká společnost k němu byla spravedlivější než anglická a že některá jeho díla mi bylo dopřáno číst již během mého dětství. Byť někdy v trochu archaickém překladu (Skřítek v láhvi).
Vzpomeňme ale geniálního vhledu do prapodstaty lidské duše, doktora Jekylla a pana Hydea, které bych dodnes viděl jako povinnou literaturu pro všechny, kdo se zabývají jakoukoliv vědou o člověku a činností v této oblasti. Jestliže dnes je opakovaně skloňováno substantivum „psychopat“, měli bychom vědět, že to nejsou jen Hadi v oblecích, (Hare) nebo ti, kteří vládnou Moudrostí psychopatů (Dutton), ale že to může – a nejčastěji bývá – Fallonův Psychopat v mém mozku. Tedy to, co měl na mysli Solženicyn, když řekl, že hranice mezi dobrem a zlem vede mým srdcem.
Jekyll a Hyde by mohli připomenout tápajícím v současné tekuté době (Bauman), která popírá jakékoliv etické hodnoty, že je rozdíl mezi dobrem a zlem. Že dobro je to, co pomáhá MNĚ I OSTATNÍM a zlo je to, co jim škodí. Příběh je lepší než kázání. Archetypy bohů pak odpovídají nastaveným pravidlům. Aztéčtí bohové vyžadovali lidské srdce, Šiva nebyl také nijak líbezné stvoření, Jahve sice na poslední chvíli Abrahámův nůž nad Izákem zastavil, ale později neváhal se vsadit (jak říká Bradford: o deseticentový doutník) o Joba, zatímco křesťanství, k němuž se teď Evropa horlivě hlásí, říká: Milovati budeš bližního svého jako sebe sama.
To dokázal Stevenson i svým životem, když se zasloužil o zlepšení životních podmínek obyvatel ostrova Samoa, odkud byli na jeho popud odvoláni dva ze správců, kteří chtěli ostrov řídit jako svou firmu. Proto ho také obyvatelé pohřbili se všemi poctami po jeho smrti (patrně na cévní mozkovou příhodu).
Jak uvádějí spolehlivé prameny, patří mezi prvních 25 nejvíce překládaných auttorů. Že v nás zájem o moderní pohádky vyprávějící o vítězství dobra nad zlem stále přitahují, svědčí vůbec nejpřekládanější autorka, Tou je Agáta Christie.