Pokud bych tomu nevěřil, tak bych to nedělal
To byla Hugova odpověď ma dotaz, zda má smysl kombinace praktického lékaře a geriatra.
Jsem si jist, že to bylo i jeho celoživotní erbovní heslo. MUDr. Hugo Přibyl, PhD., ostravský doktor, kamarád, opora v tísni a charakterní muž odešel tam, kde už se neléčí, ale kde debaty o smyslu pokračují. Bude ceněným diskutérem, protože jeho život smysl měl. Nejen praktický, ale i duchovní a nadčasový. Jednal vždy ve shodě se svým přesvědčením a neuhýbal.
Hugo patřil nesporně do skupiny, která je označována jako elita. Byl čestný a poctivý. Byl nesmírně pracovitý a obětavý, byl otevřený k novým poznatkům a nekonvenčním názorům. Svědčí o tom nejen ocenění kolegů, hodnocení pacientů, ale i knížka vydaná před několika roky, která nejenže přinesla řadu návrhů k řešení problémových situací, ale také pomohla rozbít mnoho mýtů na gerontologii a na geriatrii nalepených. Měl rád svoji rodinu a to se odráželo i v jeho práci, kde vnímal své nemocné vždy v rodinném kontextu.
V současné době se objevuje řada odborných článků o empatii. Myslím, že za všechny, které jsem četl, hovoří výstižně výrok pacientky: Pana doktora doporučuji všem těm, kteří od lékaře neočekávají pouhý předpis léků. Pan doktor se zajímá o člověka i z psychické stránky. Jde mu o odstranění příčiny potíží, zajímá se o souvislosti. Umí naslouchat, nabídne možnosti řešení, vše srozumitelně vysvětlí - nevnucuje, respektuje přání pacienta. Neposílá na zbytečná vyšetření. Přístup pana doktora mi zcela vyhovuje, mohu jen doporučit.
Kdosi moudrý napsal, že Homo sapiens sapiens je mezičlánkem mezi humanoidy a Člověkem. Hugo patřil k „psím lidem“ a ti mají podle mého názoru k Člověku o něco blíž než ostatní, umějí být platnými příslušníky větší smečky a vycházet tak ostatním více vstříc. Povaha člověka se pozná také podle toho, jak se chová za volantem (a každý muž si myslí, že jezdí líp než Eliška Junková blahé paměti); Hugo byl perfektní řidič. Rád cestoval a jakkoliv se nebránil hedonisticky si užít, byly jeho cesty především výpravami za poznáním. A co bych zvlášť vypíchl, měl smysl pro humor. To všechno mi bude chybět a můj smutek nezmenší skutečnost, že zde zůstává světlá památka.
Jsem si jist, že to bylo i jeho celoživotní erbovní heslo. MUDr. Hugo Přibyl, PhD., ostravský doktor, kamarád, opora v tísni a charakterní muž odešel tam, kde už se neléčí, ale kde debaty o smyslu pokračují. Bude ceněným diskutérem, protože jeho život smysl měl. Nejen praktický, ale i duchovní a nadčasový. Jednal vždy ve shodě se svým přesvědčením a neuhýbal.
Hugo patřil nesporně do skupiny, která je označována jako elita. Byl čestný a poctivý. Byl nesmírně pracovitý a obětavý, byl otevřený k novým poznatkům a nekonvenčním názorům. Svědčí o tom nejen ocenění kolegů, hodnocení pacientů, ale i knížka vydaná před několika roky, která nejenže přinesla řadu návrhů k řešení problémových situací, ale také pomohla rozbít mnoho mýtů na gerontologii a na geriatrii nalepených. Měl rád svoji rodinu a to se odráželo i v jeho práci, kde vnímal své nemocné vždy v rodinném kontextu.
V současné době se objevuje řada odborných článků o empatii. Myslím, že za všechny, které jsem četl, hovoří výstižně výrok pacientky: Pana doktora doporučuji všem těm, kteří od lékaře neočekávají pouhý předpis léků. Pan doktor se zajímá o člověka i z psychické stránky. Jde mu o odstranění příčiny potíží, zajímá se o souvislosti. Umí naslouchat, nabídne možnosti řešení, vše srozumitelně vysvětlí - nevnucuje, respektuje přání pacienta. Neposílá na zbytečná vyšetření. Přístup pana doktora mi zcela vyhovuje, mohu jen doporučit.
Kdosi moudrý napsal, že Homo sapiens sapiens je mezičlánkem mezi humanoidy a Člověkem. Hugo patřil k „psím lidem“ a ti mají podle mého názoru k Člověku o něco blíž než ostatní, umějí být platnými příslušníky větší smečky a vycházet tak ostatním více vstříc. Povaha člověka se pozná také podle toho, jak se chová za volantem (a každý muž si myslí, že jezdí líp než Eliška Junková blahé paměti); Hugo byl perfektní řidič. Rád cestoval a jakkoliv se nebránil hedonisticky si užít, byly jeho cesty především výpravami za poznáním. A co bych zvlášť vypíchl, měl smysl pro humor. To všechno mi bude chybět a můj smutek nezmenší skutečnost, že zde zůstává světlá památka.