Vzpomínka na rok, kdy ti méně ostražití uvěřili KSČ a netušili, že Rusům je jedno, jak vypadají.


Bublalo to už pár let, začali si s tím umělci, uvolnili se studenti a Majáles v roce 1967 byl už ve znamení „nekonstruktivní kritiky“.Nicméně novoroční projev nejkrásnějšího prezidenta Evropy (jak usoudil jeden francouzský magazín), byl také jeho řečí pohřební.

Lednové plénum KSČ 1968 vyneslo na politickou scénu nové osoby (jak se později ukázalo, skutečně to nebyly osobnosti) a nabídku nových programů socialismu „s lidskou tváří“. Začaly se vytvářet spolky a sdružení, K231 nevinně odsouzených, KAN – klub angažovaných nestraníků a dosud kolaborující partaje v Národní frontě se začaly osamostatňovat. Sovětská generalita, která sem přijela hned v zimě, zanechala výrok „Éto vaše délo“, čímž měla na mysli rošádu v KSČ a rozhodně ne to, co se rozběhlo potom. Zejména když byla zrušena cenzura a vyvalila se špína stranické politiky.

Pocit svobody byl opojný a varování Zdenka Mlynáře určené vedení KAN, že v očích Kremlu jsme nebezpečnější, než tušíme, zůstalo bez odezvy. Zprávy z různých jednání se spřátelenými politiky vyznívaly spíše optimisticky, dlouhé manévry vojsk Varšavské smlouvy skončily, byť se značnou prodlevou a léto bylo nádherné. Pak vyšlo 2000 slov a téměř vzápětí sem vjelo 20 000 tanků. A bylo po svobodě. S výjimkou Františka Kriegla podepsalo vedení státu ponižující protokol, který až na čtyři statečné a několik absentujících schválilo podělané Národní shromáždění. Dubček ve svém projevu zaplakal a Svoboda zůstal prezidentem až do pokročilé demence. Mezitím zde byly umístěny střely s atomovými hlavicemi. A je tu stále dost členů páté kolony, kteří zabránili postavení varovného radaru v Brdech.

Představitelé „lidských tváří“ byli postupně odstraněni a nahrazeni věrnými slouhy Kremlu. Národ se začal moudře přizpůsobovat, čtvrt milionů těch, kteří se nebáli začít jinde znovu opustilo vlast a svět pro nás udělal jedině to, že emigranty přijal. Tentokrát i Švýcaři, kteří za 2. světové války nepustili na své území jediného uprchlíka. Lid se sklonil, jak byl dvacet let zvyklý, pár rebelů pro výstrahu zavřeli a Palachova a Zajícova oběť se zúročila až po dlouhých 20 letech.

To by přece nikdy neudělali... Jak by vypadali před světem?! Celkem srozumitelně to vyslovil ruský velvyslanec ve Švédsku slovy: "Rusko se*e na vaše sankce!"

Klidně. Anexe Krymu sice přinesla jakési sankce, ale i soudruh Babiš, tehdy ve funkci premiéra, poslal na tohle spřátelené území svého syna! Ruská vojska hromadící se na hranicích Ukrajiny rozhodně nejsou výsledkem obav z možného napadení. Je tu jistá možnost, že Putin nedá na varování oligarchů, kteří by mohli přijít o svůj majetek v zahraničí, a že to zase zkusí. Zejména kdyby se Čína současně vrhla na Tajvan. Když nechceme být časem součástí Ruska, je třeba více se přimknout k Evropě. To se zde ale mnoha lidem nechce, protože Evropa vymáhá pravidla, na nichž se členské státy dohodly,